"Dnes tedy konečně uskutečněno dávné přání všech našich hudebních kruhů: koncertní období má býti obohaceno stálým počtem orchestrálních produkcí... V radostné náladě vstupovati budeme dnes do skvělých místností Rudolfina a přejeme, aby veškeré naděje, které chovají zakladatelé koncertů filharmonických, došly nejskvělejšího vyplnění a byly zároveň v úplném souladu s tužbami všech, jimž rozkvět domácího umění jest věcí posvátnou." (časopis Dalibor, 4. 1. 1896).

Zrod České filharmonie

Hlavní podíl na založení České filharmonie má jeden z největších hudebních skladatelů na světě Bedřich Smetana. V roce 1871 žádal o schválení stanov Spolku pro podporování hudebních umělců v Praze. Jeho prosby byly vyslyšeny a o dva roky později mohl s kolegy Vojtěchem Hřímalým a Antonínem Sittem založit Pražský filharmonický orchestr.

Po stávce orchestru Národního divadla v lednu 1894 inicioval houslista Alois Paleček podání nové žádosti o povolení spolku s pozměněným názvem Česká filharmonie. Netrvalo dlouho a místodržitelství činnosti spolku žádost povolila. V červenci 1894 vznikl reprezentativní umělecký výbor České filharmonie, jejímiž členy byli mimo jiné Antonín Dvořák, Karel Bendl nebo Zdeněk Fibich. Den vzniku České filharmonie byl jednoznačně stanoven na 4. ledna 1896, kdy se konal její první koncert vůbec.

Začátky nemá nikdo jednoduché, tím víc si může stěžovat Česká filharmonie. O strastiplných bojích a peripetiích pojednává každá dosavadní literatura o České filharmonii. Mnohdy šlo doslova o přežití. Nemůžeme se tedy divit nadměrné produkci koncertů, v dnešní době zcela nemyslitelné. Hrála pořád a všude. Kde se dalo, tam jste mohli potkat Českou filharmonii, jak vyhrává Mou vlast pod taktem Ludvíka Čelanského.

V roce 1913 vykázalo hospodaření České filharmonie takový schodek, že hrozilo její definitivní rozpuštění. Lidé to však nevzdali a koncertovalo se dál. Až roku 1945 díky dekretu o zestátnění orchestru podepsaný prezidentem Edvardem Benešem se filharmonie dostala do situace, která byla srovnatelná s tradičními západoevropskými metropolitními orchestry.

Orchestr České filharmonie. Ilustrační foto

Orchestr České filharmonie. Ilustrační foto

FOTO: fotobanka Profimedia

Umělecká úroveň České filharmonie, základy jejího interpretačního stylu a zvukového profilu byly položeny Václavem Talichem. Spolu se svým nástupcem Rafaelem Kubelíkem se zasloužili o vysokou reprezentativní pozici orchestru nejen v naší společnosti, ale i za hranicemi.

Letem světem

Svou pověst na evropských scénách si orchestr budoval již před válkou, výrazně se prosazoval ve Velké Británii, kde hostuje dodnes, především na prestižních BBC Proms a na festivalu ve skotském Eddinburghu. První zámořský zájezd směřoval do Austrálie, Nového Zélandu, Japonska, Číny, Indie a Sovětského svazu roku 1959. Turné do USA a Kanady se uskutečnilo až o šest let později, zato skončilo absolutním triumfem. Karel Ančerl definitivně zařadil orchestr České filharmonie mezi světově známá symfonická tělesa.

Orchestr České filharmonie obdržel řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné pětkrát Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards. Tuto prestižní cenu získala Česká filharmonie zatím naposledy v lednu 2003. Dílo Martinů Symfonií č. 3 a 4 od dirigenta Jiřího Bělohlávka bylo v roce 2004 nominováno na prestižní cenu Grammy. Dále se orchestr účastní prestižních festivalů ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti.

V historii české hudební kultury představuje instituce České filharmonie hodnotu nejen ryze hudební. Orchestr, který díky umění Talicha, Ančerla, Neumanna, Bělohlávka a dalších českých i zahraničních dirigentů dosáhl vysoké interpretační úrovně, se stal trvalým symbolem obecné české kulturní tradice.