Článek
Sobi tuto vlastnost ztratili zřejmě kvůli ekosystému, který si zvolili – arktickým tundrám vysoko na severu. Museli se totiž vyrovnat s problémem polárního dne a polární noci, kdy slunce celé dny nezapadá, respektive nevychází.
Tělesné hodiny, odborně zvané cirkadiánní rytmus, jsou řízeny párovými tzv. suprachiasmatickými jádry (SCN), nacházejícími se v mozku v předním hypothalamu přímo nad křížením zrakových nervů. SCN mají přímé propojení se sítnicí, proto bývá tento rytmus s vnějším světem synchronizován působením světla a tmy.
Jak fungují tělesné hodiny
U lidí pokles denního světla vyvolá zvýšení hladiny hormonu melatoninu, který usnadňuje spánek - proto se nám lépe usíná v temné místnosti. Samotný průběh cirkadiánního rytmu u lidí trvá podle okolností 20 až 28 hodin, ale individuálně se liší - lidé se obrazně dělí na „skřivany“, u nichž je aktivita nejvyšší v ranních hodinách, a „sovy“, aktivnější spíše v odpoledních a večerních hodinách.
Většina lidí – i organismů – má schopnost přizpůsobit své tělesné hodiny vnějším změnám. Přechod na letní či zimní čas by tak z fyziologického hlediska neměl nikomu dělat vážné problémy. Horší bývá známá trysková nemoc, anglicky jet lag, kdy se rychle, během několika hodin, ocitneme v jiném časovém pásmu. To pak přizpůsobení se trvá několik dní, proto nemá smysl jezdit na týdenní dovolenou na druhý konec světa – nejméně dva tři dny budete ve dne ospalí a v noci bdělí a totéž vás čeká po návratu.
15 týdnů den, osm týdnů noc
Britsko-norský tým vědců pod vedením Andrewa Loudona z univerzity v Manchesteru zkoumal život sobů u Tromso v severním Norsku v oblastech 500 kilometrů za severním polárním kruhem. Tady během 15 letních týdnů zůstává slunce na své denní dráze neustále nad obzorem a naopak v zimě po osm týdnů je polární noc, kdy se slunce vůbec neukáže.
Sob polární (Rangifer tarandus) dorůstá délky 120 – 220 cm, výšky 90 – 130 cm a hmotnosti až 300 kilogramů. Žije v severských tundrách a tajgách v Americe, Evropě i Asii. Sobi vytvářejí až několikatisícová stáda, kde odděleně žijí samice s mláďaty a samci. Jejich široká kopyta umožňují chůzi na ledu, sněhu i v rozbahněné tundře. Parohy mají obě pohlaví, samice své skromnější ozdoby shazují až po porodu mladých.
Jsou vyhranění potravní specialisté – živí se mechy, lišejníky, trávou, pupeny a větvičkami s listy obsahujícími velké množství bílkovin – proto je jejich chov mimo polární oblast obtížný. Ve své domovině jsou důležitými hospodářskými zvířaty, ale chováni jsou polodivoce.
Vědci sobům odebírali krev a měřili hladinu melatoninu. Množství tohoto „spánkového“ hormonu v kteroukoli denní dobu odpovídalo pouze množství vnějšího světla, bylo tedy během celého polárního dne nízké a během polární noci zase konstantně vysoké.
Bez hodin je to snadnější
„Evoluce tu přišla s vypnutím tělesných hodin, které se v prostředí, kde po větší část roku neexistuje střídání dne a noci, ukazují jako překážka,“ napsal Loudon v březnovém vydání magazínu Current Biology. Výsledkem je skutečnost, že „sobi postrádají každodenní cirkadiánní rytmus“.
Život v polárních oblastech se totiž ubírá zcela jiným rytmem než v ostatních zeměpisných šířkách. Pro organismy, které v takovém prostředí žijí, by bylo nevýhodné řídit se 24hodinovým cyklem dne a noci, a proto se jej zbavily.
„Bylo by zajímavé ověřit, zda tak jako sobi vypínají své cirkadiánní hodiny i další živočichové obou polárních oblastí a zda se toto přizpůsobení vyskytuje i u hlubokomořských organismů v prostředí trvalé tmy,“ uzavřel Loudon.