Epidemii koronaviru už svět zřejmě zažil. V roce 1890

Podobně jako „čínský“ virus z Wuchanu, dostala i tato chřipka přízvisko kvůli místu původu – k prvnímu hlášenému výskytu došlo v listopadu 1889 v Petrohradě. Ačkoli některé příznaky, jako je horečka, zimnice a bolesti odpovídaly chřipce, sílí teorie, že nemoc tehdy ve skutečnosti způsobil koronavirus.

Po vypuknutí epidemie SARS v letech 2002-2004 začali virologové sekvenovat lidské a zvířecí koronaviry. Srovnání dvou kmenů viru druhu Betacoronavirus1 –koronaviru skotu a lidského koronaviru OC43 – ukázalo, že jejich nejnovější společný předek pochází z konce 19. století, přičemž několik výzkumů jako nejpravděpodobnější datum vzniku určilo období okolo roku 1890.

Na podobnosti mezi tehdejší nákazou a nynější pandemií poukázali v roce 2020 například dánští výzkumníci Lone Simonsen a Anders Gorm Pedersen, jejichž výpočet doby vzniku koronaviru OC43 se shoduje s výskytem ruské chřipky.

Ke stejným závěrům došel také belgický virolog Marc Van Ranst.

Teorii teď ve své knize „Století pandemie” oživil britský historik Mark Honigsbaum.

Připomíná, že zatímco standardní chřipka má nejvyšší smrtnost v kategorii dětí a seniorů (křivka ve tvaru písmene U), ruská chřipka zabíjela naprosto dominantně starší obyvatelstvo (křivka ve tvaru J). Paralel s onemocněním covid-19 je více.

Nemoc provázely zánětlivé stavy a únava připomínající dnešní syndrom dlouhého covidu. Viktoriánský specialista na krční onemocnění Sir Morrell Mackenzie si všiml, že tato ruská chřipka měla sklon „přebíhat po nervové klaviatuře a vyvolávat bolesti v různých částech těla skoro až se zlomyslným rozmarem“. A navíc u svých pacientů zpozoroval nejen intenzivní vystřelující bolesti, ale také ztrátu čichu a chuti, donedávna jeden z typických příznaků covidu-19.

Historické zápisy z 19. století ukazují, že tehdejší atmosféra ve společnosti se vlastně příliš nelišila od té, kterou zažívají lidé po celém světě právě teď.

V době, kdy většina lékařů zastávala teorii miasmatu (teorie zkaženého vzduchu odůvodňující výskyt závažných infekčních chorob - pozn. red.), nikoho moc nenapadlo dodržovat rozestupy nebo nosit roušky. Místo toho lékaři doporučovali klid na lůžku a pozitivní náladu, protože se báli, aby strach nezpůsobil ještě horší průběh nemoci.

Svou roli sehrála i média. Lékařský časopis Lancet tehdy strach z pandemie svedl na celosvětovou telegrafní síť, která v roce 1889 umožnila novinářům z agentury Reuters přenášet zprávy o pandemii přímo z Petrohradu s dostatečným předstihem, než se případy vůbec začaly objevovat jinde ve světě.

Stejně jako ve 21. století i tehdy se objevily bizarní návrhy, jak se před nemocí ochránit. Satirický týdeník Punch si ze čtenářů utahoval: „Budete-li celý den sedět ve svém velkém kabátě, zahaleni až po oči ve vlněné přikrývce a s nohama namočenýma v hořčici a horké vodě, budete nepochybně připraveni, až se vámi tolik obávaná ruská chřipka objeví“.

Navzdory tomu, že existoval vědecký konsensus na tom, že nemoc dokáže způsobit zánět plic a že je nutné zabránit reinfekcím, byli tací, kteří doporučení ignorovali a riskovali tak bronchitidu a pneumonii. Jednou z nejznámějších obětí v tehdejší Anglii byl Princ Albert Viktor, 28letý vnuk královny Viktorie a druhý v pořadí v nároku na trůn.

Zatímco národ oplakával jeho smrt, v Londýně se ženil spisovatel Rudyard Kipling. Obřad se konal „v době chřipkové epidemie, kdy pohřebním ústavům došli černí koně, mrtví se museli spokojit s hnědými a živí povětšinou spali“, poznamenal si.

Ruskou chřipkou také onemocněla reformátorka a bojovnice za práva žen Josephine Butlerová. Svému synovi řekla: „Nepamatuji si, že bych se kdy cítila takhle zesláble.“ Protože sama věřila teorii miasmatu, byla přesvědčena, že nejrozumnějším nástrojem ochrany bylo zavřít doma všechny dveře, okna a nepustit dovnitř čerstvý vzduch, tedy přesně pravý opak toho, co udělat měla. O šest měsíců později prodělala zápal plic a pleuritidu, následkem čehož jí zůstala jen jedna plíce.

Pokud ruská chřipka opravdu nebyla žádná chřipka, ale epidemii způsobil koronavirus –⁠ a slovo „pokud“ Honigsbaum dvakrát podtrhává – pak zkušenost tehdejšího lidstva pro nás podle jeho názoru není dobrým znamením.

Epidemiologové odhadují, že v počáteční fázi mezi lety 1889 a 1892 se nakazilo více než 60 procent populace. Celkem na světě zemřelo okolo jednoho milionu lidí. Tehdy přitom na celém světě žilo kolem 1,5 miliardy lidí.

„U koronavirů nelze dosáhnout kolektivní imunity,“ řiká epidemiolog Paul Hunter z Univerzity East Anglia. „Když tohle spojíte s klinickými důkazy, pak je podobnost mezi ruskou chřipkou a covidem-19 skutečně zarážející,“ dodává.

Lidé žijící v 19. století kolektivní imunity proti ruské chřipce nikdy nedosáhli. Jak si v roce 1900 postěžoval jeden novinář, jehož cituje Honigsbaum, „chřipka se přestěhovala na západ a stala se téměř pravidelnou záležitostí Vánoc“. „V 99 případech ze sta stále stačí dobrá deka a polštář. Ale v tom posledním případě odhalí nějakou skrytou vadu a s ďábelskou vynalézavostí přidá třešničku se smrtícím účinkem,“ napsal pamětník.