Český čmelák jde na dračku. Hnízda se vyprodala za pár hodin

Poté, co strávily několik měsíců zimního spánku v klidu lednice, vytváří se čmeláčím královnám v červeně nasvíceném prostředí laboratoře co nejvěrohodnější prostředí k aktivitám, které je vedou k založení nové čmeláčí komunity, jednoleté rodiny. Probuzená královna dostane na starost cizí plod, což vede k probuzení mateřských instinktů a zahájení kladení vajíček. Bez ohledu na to, jaké je roční období.

„Chov čmeláků zemních pro využití zejména pro zemědělství existuje už delší dobu. Ostatně ve zdejším ústavu se mu věnoval již v osmdesátých letech docent Vladimír Ptáček. My v těchto výzkumech pokračujeme, a když jsme zjistili, jak velký zájem je o chov čmeláků i mezi menšími zahrádkáři, začali jsme se mu jako jediní v zemi věnovat před pěti lety komerčně,“ říká entomoložka Alena Votavová ze společnosti Zemědělský výzkum.

Vědkyně pracuje na projektu výzkumu čmeláka a dalšího užitečného hmyzu s kolegyní Olgou Komzákovou, jejíž specializací jsou pro změnu včely samotářky.

Zájem je podle Votavové stále mimořádný. Pro letošek určili termín objednávek na počátek února a budoucí násady do stovek čmelínů vyprodali během pouhých pěti hodin.

„Zajímají se o ně především zahrádkáři, kteří se z různých důvodů nepustili do chovu včel. Mimo jiné i proto, že čmeláka se prostě lidé nebojí a mají ho za vyloženě přívětivý hmyz. Jednoduše řečeno naši zákazníci jsou do čmeláků vyloženě zamilovaní a jsou schopni si pro ně k nám přijet odkudkoli z republiky,“ říká entomoložka.

„Po probuzení mladým matkám, které čtyři až pět měsíců hibernovaly, nabízíme sladký výživný sirup, pyl a ve chvíli, kdy vidíme, že se nakrmily, jim přidáme kokony ze starších hnízd, které ony začnou považovat za svoje. Začnou se o ně starat a podnítí to u nich kladení nové populace,“ vysvětluje v laboratoři s červeným osvětlením Zuzana Absolínová.

Jak vzápětí dodává, barva světla je zvolena záměrně, aby co nejvíce matky, které v přírodě prakticky celý život prožijí v šeru nory, uklidňovalo. Červené světlo totiž nevnímají.

„Při normálním světle by byly nervózní snažily by se z ubikací vylétávat,“ vysvětluje žena, která spolu s kolegyní Ladou Štěpánkovou krmí čmeláčí matky každý druhý den a rovněž tak často jim klícky čistí. Po měsíci, někdy po pěti týdnech pak už celou čmeláčí rodinu přesunou do většího plastového úlku, z kterého jsou pak již připraveni pro expedici k zákazníkovi.

„V rodince je královna, její dcery, tedy dělnice, a larvy v různém stadiu vývoje. Jedno hnízdo, kterou tvoří matka s prvními dělnicemi, kterou si nejčastěji berou chovatelé zahrádkáři, stojí 1390 korun,“ doplňuje Alena Votavová. Rodina pak putuje do čmelínu chovatele, což je dřevěná budka speciálně vyrobená pro chov čmeláků.

Pojmenování „český čmelák“ je vlastně jen obchodní značkou, nikoli označením chovaného druhu. Vymezuje se tak vůči čmelákům, kteří se pro zemědělské účely dovážejí ze zahraničí, avšak nejsou vhodní pro chov na zahradě, a mohou vážně ohrozit domácí čmeláčí populace.

„My jsme se zaměřili na odchov skutečně domácího čmeláka, z naší přírody, a proto mu také říkáme český. Chov začal skutečně velmi prozaicky odchytem českých matek z volné přírody. Zaslouží si to,“ dodává se smíchem Votavová a vzápětí nabízí k pohlazení jednoho ze samečků.

Jak výzkumnice upozorňuje, čmeláček nemá žihadlo, jeho zadeček je vyloženě hebký, na kusadlech má vousy a na rozdíl od samičky s trojúhelníkovým obličejem má on obličej oválný.

„Chovatelů každý rok přibývá. Mimo jiné i proto, že čmeláčí dělnice jsou velmi pracovité. Jediná z nich v průměru denně navštíví a opyluje 1500 květů a jejich práce je zvláště v období chladného jara, kdy už mnohé stromy začínají kvést a včelám se ještě moc z úlu nechce, mimořádně důležitá,“ vysvětlují Alena Votavová pro které je hmyz, jeho odchov a výzkum očividně mnohem víc než jen nutnou pracovní náplní.

Ostatně, kdo jiný by dokázal tak barvitě popisovat obličej brundibára, o kterém se dokonce natočil i oblíbený večerníček?