Název vesmírného tělesa pochází z havajštiny, znamená cosi jako průzkumník – přesněji posel, který přichází ze vzdálené minulosti, aby nás oslovil. Jedná se o první známý mezihvězdný objekt pozorovaný ve sluneční soustavě, je 400 metrů dlouhý a přibližně 40 metrů široký.

Poháněna solární plachtou?

Vědci dodnes debatují o tom, zda to je asteroid, nebo kometa. Někteří dokonce naznačují, že má mimozemský původ.

Podle článku Abrahama Loeba, izraelského profesora působícího na Harvard-Smithsonianově centru astrofyziky v americkém státě Massachusetts, je objekt zřejmě vesmírnou sondou, která prošla naším hvězdným systémem. Text mu již oficiálně vyšel v odborném magazínu The Astrophysical Journal Letters.

Jak upozorňuje agentura Reuters, jeho hypotéza naznačuje, že je poháněna světelnou energií známou též jako „technologie solární plachty“ a že její načervenalá barva může být vrstvou mezihvězdného prachu. Znamenalo by to, že „kosmický koráb napne plachty a nechá se hnát slunečním větrem“.

Oumuamua mění i svou rychlost

Zdánlivě náhodná trajektorie objektu, který se otáčí kolem své osy každých sedm hodin, přitom prý může zároveň naznačovat, že jde o mimozemskou sondu, která prošla v blízkosti naší planety záměrně.

Mezihvězdný objekt Oumuamua byl nejprve považován za kometu kvůli svému tvaru. Neobjevil se však žádný ohon, takže se z něj stal asteroid, ale nakonec opět kometa, ale s nízkou aktivitou.

Podařilo se totiž prokázat, že Oumuamua se od Slunce vzdalovala rychleji, než by tomu bylo u běžného asteroidu. Důvodem má být uvolňování materiálu z povrchu tělesa v reakci na prohřátí Sluncem. Uvolňování hmoty po průchodu přísluním poskytovalo tělesu slabý trvalý tah.

Takto by mohl vypadat asteroid Oumuamua podle kreslíře

Takto by mohl vypadat asteroid Oumuamua podle kreslíře.

FOTO: ESA

Těleso sice při svém vzdalování stále zpomalovalo z důvodu přitažlivosti Slunce, ale právě ne tak intenzivně, jak předpovídá nebeská mechanika. Očekávalo se, že celková rychlost bude pomalejší.

Když kometární jádro ohřívají sluneční paprsky, uvolňují se z jeho povrchu plyn a prach, které kolem něj vytvoří oblak hmoty označovaný jako koma, případně rovněž ohon. U Oumuamuy se ale žádné pozorovatelné známky uvolňování hmoty zaznamenat nepodařilo. Oblak větších prachových částic by nicméně nemusel být dostatečně jasný na to, aby jej šlo detekovat.

Přece jen kometa?

Máme však přesvědčivé důkazy? Vlastně ani k jednomu tvrzení, byť velká část vědců je k Loebovým tvrzením skeptická a pohyb tělesa prý lze z větší části vysvětlit přirozeně.

„Nejlogičtější by bylo považovat objekt za kometu a jeho nečekané chování vysvětlit jevy, které běžně pozorujeme u komet,“ okomentovala to loni pro Novinky Lenka Zychová, česká astronomka a astrofyzička působící v Belgii. [celá zpráva]

Potíž je v tom, že se důkaz takového jevu (kdy část povrchu kometárního jádra sublimuje a dodá tak objektu zrychlení v určitém směru) v datech neobjevil.

Vesmírný „posel“ však rozhodně za pozornost stojí. Tím spíše, že vlastně dosud ani nevíme, odkud přesně přiletěl.