Plasty i jejich mikroskopické částice jsou čím dál větším problémem. Jednak se tvoří tuny odpadu, které se jen tak nerozloží, zároveň se jejich malinké kousky mohou objevovat i v pitné vodě. To, že kohoutková voda mnohdy obsahuje miniaturní plastové částice, ukázala rozsáhlá světová studie loni. [celá zpráva]

Letos v srpnu se jejich přítomnost potvrdila i v Česku. [celá zpráva] Řešit se to u nás však nebude, jelikož filtrace by byla příliš nákladná. [celá zpráva]

Nicméně něco jiného je plastový odpad v mořích, představující problém zejména pro tamní živočichy a často i pro celý ekosystém. Každý rok se dostane do světových oceánů přibližně osm milionů tun plastů, což hrozí ekologickou katastrofou. Dle Nadace Ellen MacArthurové by tak v roce 2050 bylo v mořích, nepodnikne-li se nic, více tun plastů než tun ryb. [celá zpráva]

Dálkově ovládané zařízení

Anna si vše zjistila a rozhodla se, že s tím něco udělá. Nešlo navíc o žádný náhodný rozmar – o vědu se prý snaží zajímat již od svých pěti let.

Ale jaký konkrétní impulz ji přímo k tomuto přivedl? V rodném Bostonu v americkém státě Massachusetts si na hladině vody všimla plastů a rozhodla se je sesbírat, avšak plastového znečištění tam bylo tolik, že je zkratka nebylo možné všechny dostat pryč.

Dívka samozřejmě ví, že odstraňování i jen mikroplastů, tedy částic plastů o velikosti od 100 nanometrů do 5 milimetrů, ze dna je náročné (je problém je vůbec najít), její výtvor se proto má specializovat právě na tuto konkrétní aktivitu.

Anna se svým robotem.

Nápad na speciálního dálkově ovládaného robota by mohl být užitečný a znamenat obrovský přínos, i když sám neumí odpad sbírat, jak napsal odborný magazín Smithsonian. Anna navštěvuje teprve 7. ročník základní školy, přesto již vytvořila zařízení se schopností rozeznat na oceánském dně mikroplasty od jiných látek.

Robot vyrobený z PVC trubek a rybářských závaží připomíná malé vozítko. Pohybuje se po mořském dně a dovede díky využití navigačního systému a infračerveného záření najít „nepřítele“, tedy mikroplast. Má zabudovaný fotoaparát s vysokým rozlišením a tři druhy světla osvětlující dno.

Nabízí se otázka, jak na to ve svém věku mohla přijít. Podle časopisu Smithsonian veškeré potřebné poznatky vstřebala v knihovně a sledováním videí na YouTube.

Chvála od starších odborníků

Pozitivní je, že mnohem zkušenější vědci dívčin nápad neodmítají. Ocenila ji například i oceánografka Casey Machadová z massachusettské organizace Woods Hole Oceanographic Institution.

„Byť se může zdát, že je přístroj jednoduchý, Anna si zaslouží pochvalu. Sestrojila totiž funkční prototyp, aby pomohla vyřešit závažný celosvětový problém,“ uvedla pro Smithsonian Machadová, která se věnuje shromažďování a vyhodnocování dat z polárních oblastí. Těší ji, že právě jeden z robotů, se kterým pracuje, malou žákyni inspiroval.

„Skutečným vynálezem je právě ono snímání plastových částic,“ poznamenala k tomu robotička z institutu Wood Hole Dana Yoergerová.

Nutná bude spolupráce s dalšími vynálezy

Annin projekt byl zařazen do prestižní americké studentské soutěže Broadcom Masters, dostala se do finále. Problematice se chce věnovat i nadále. Doufá, že se v budoucnu stane inženýrkou a bude moci lidem a Zemi ještě efektivněji pomáhat.

Jak již bylo řečeno, k úplné dokonalosti chybí jen jedna „maličkost“: robot plasty sice dokáže vyhledat, ale nesbírá je. Potřebuje tedy ještě získat „kolegu na veřejně prospěšné práce“.

Anna Duová na soutěži

Anna Duová na soutěži

FOTO: Rachael Lallensack, Smithsonian

Mikroplasty jsou na dně oceánů – na rozdíl od větších kusů často plavajících i na hladině, které vidíme zejména v takzvané Velké tichomořské odpadkové skvrně (Great Pacific Garbage Patch), oblasti mezi Kalifornií a Havají se zvýšenou koncentrací mořského odpadu, který se zde nahromadil v severním tichomořském koloběhu.

Má tam být zhruba 1,8 bilionu kusů plastů.

ČTĚTE TAKÉ:
Vědci začali luxovat oceán. Nápad studenta má zatočit s plastovými odpadky

Právě zde od září operuje mechanismus System 001 od nizozemské společnosti The Ocean Cleanup studenta Boyana Slata. Skládá se z 600 metrů dlouhého pluhu s tři metry hlubokým okrajem, který má bránit plastovému odpadu v plutí ve vodě.

Vyčištění území je delší proces, podle serveru USA Today se zatím podařilo zachytit kupříkladu dvě plastové krabice, pět vyřazených rybářských sítí, několik lahví a další plastové smetí.

Sice ne tak dlouho jako u Anny, ale i v tomto případě si musíme na finální vyhodnocení přínosů počkat. V příštím roce či dvou plánuje podle agentury Reuters organizace The Ocean Cleanup vypustit do moří dalších více než 60 takových systémů, ale toto jsou stále jen testy. Vypadají však nadějně, i když někteří vyjadřovali obavy, že to může být škodlivé pro mořský život a mohlo by to prý zachytit i malé živočichy, jak uvedla zpráva portálu Business Insider.

Jiní namítají, že plastové části mohou být v oceánech tak hluboko, že na ně studentův vynález nemusí dosáhnout, a čeká nás tudíž ještě daleko složitější úkol. Ale toho by se už mohla v budoucnu zhostit Anna Duová.