Jedna z autorek studie, Isla Myersová-Smithová z univerzity v Edinburghu, počítá s tím, že arktická flora, jež nyní dorůstá do výšky řádově centimetrů, může svůj vzrůst do konce století zdvojnásobit.

„Nejeví se to jako dramatické navýšení, ale když to přirovnáte k ekosystému v okolí svého domu, jako je například blízký les, a představíte-li si, že se jeho vzrůst znásobí dvakrát, je to dramatická změna,“ poznamenala vědkyně.

Nejrychlejší oteplování na Zemi

Na dálném severu, podobně jako například ve vysokých polohách Alp, se rostlinám moc nedaří a krátké vegetační období vylučuje prosperitu stromů. V tundře proto přežívají malé druhy držící se při zemi.

Jenomže i Arktida se rychle mění, v několika minulých desetiletích se tato oblast zahřívala nejrychlejším tempem na planetě. Rostliny, jež tam rostly dosud, moc snadno svůj vzrůst nemění, avšak pronikají tam druhy, které se v této oblasti nikdy ve velkém množství nevyskytovaly.

Na výzkumu se podílelo 180 vědců, porovnávali údaje ze 60 tisíc pozorovacích stanovišť v Arktidě, Alpách a Skalistých horách.

Na pozemku vyčleněném pro výzkum ve Švédsku a na Islandu se objevila travina tomka vonná, běžně se vyskytující v evropských nížinách, kde dorůstá do výšky 15 až 50 centimetrů.

Vliv na celkové klimatické změny

A proč na výšce porostu záleží? Může to totiž ovlivnit celý ekosystém. Vyšší rostliny kolem sebe zachytí více sněhu, který odizoluje zemi od velmi chladného vzduchu a zabrání jejímu hlubokému promrznutí. Půda pak v létě snadněji roztaje a do atmosféry uvolní uhlík, což přispěje k dalšímu oteplení.

Téhož efektu se docílí tím, že kvůli rostlinám, které svou horní část udrží nad sněhem, bude povrch tmavší a ekosystém tak zachytí více slunečního tepla.

„Přes přetrvávající nejistotu se zdá, že vyšší porost v tundře může podpořit klimatické změny v Arktidě a na celé planetě,“ sdělila další autorka studie Anne Bjorkmanová z německého Senckenbergova centra pro výzkum biodiverzity a klimatu.

Na rozsáhlém výzkumu se podílelo 180 vědců, porovnávali údaje ze 60 tisíc pozorovacích stanovišť v Arktidě, Alpách a Skalistých horách. Vědci se na stanice budou stále vracet a provádět další měření – dokumentují nejenom výšku porostu, ale i velikost a složení listů nebo rozměry semen.

„Jedním z našich cílů je výsledky zpřístupnit, aby si vědci po nás mohli položit otázky, o nichž my dnes ještě nevíme,“ uzavřela Myersová-Smithová.

V oblasti probíhají i jiné postupné změny. Pod Arktidou, konkrétně 50 metrů pod hladinou čísti Severního ledového oceánu v takzvané Kanadské pánvi se hromadí teplá voda. [celá zpráva]