Například základní struktura škol se podle Šustové od dob habsburské monarchie příliš nezměnila. „Páteřní školy tu pořád zůstávají, byť se jim můžou měnit názvy,” řekla.

Podobně je to i s jádrem obsahu učiva, myslí si. Při srovnání dřívějších osnov s dnešními rámcovými vzdělávacími programy, které učivo vymezují, nevidí velké rozdíly.

„Pokud pomineme ideologickou složku, tak to, co se probírá ve které třídě, to je další věc, která se moc nemění,” konstatovala.

ČTĚTE TAKÉ:
Dělat z dětí dělníky a rolníky se hodilo v 18. století, my musíme vzdělávat pro digitální věk

Velkou změnu naopak podle ní představuje feminizace školství, která začala už v době první republiky. „Zhruba v roce 1918 na obecných a měšťanských školách, což je dnešní základní škola, bylo asi 30 procent učitelek a o deset let později jich tam bylo už necelých 40 procent,” uvedla.

Jejich počet potom podle historičky narostl hlavně v 50. letech v souvislosti se zavedením pracovní povinnosti. V současnosti tvoří ženy na základních školách zhruba 84 procent pedagogů.

Vývoj školství zastavil Mnichov

Výrazně se změnil i styl výuky, řekla odbornice. Zatímco na začátku 20. století bylo rozšířeno pouze paměťové učení a frontální výuka, ve které byla nepřijatelná vlastní aktivita dětí, od 30. let se začaly objevovat pokusy o reformu.

„Bohužel reforma vyšuměla do ztracena, ale byla zajímavá tím, že zaváděla to, o co se školy hodně snaží dnes: aby se děti hodně učily z praxe. Hodně kladla důraz na samostudium dětí,” vysvětlila Šustová.

Celková vzdělanost v Česku je dnes výrazně větší než před stoletím.Magdaléna Šustová

Mnichovská dohoda v roce 1938 a následná okupace Německem pozitivní vývoj českého školství zcela zbrzdily. V listopadu 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, postupně se zavíraly i střední školy a omezoval se počet tříd. Většinu učebnic nahradily nové, které odpovídaly nacistické ideologii.

Zákaz církevních a soukromých škol

Ve druhé polovině 20. století pak školství výrazně ovlivnili komunisté. Při jejich reformách v letech 1948, 1953, 1960 a 1984 se několikrát změnila délka povinné školní docházky z osmi na devět až deset let. Od 60. let začali postupně maturovat i žáci na různých typech učilišť, což vedlo k postupnému znehodnocování této zkoušky, která byla původně vnímána jako vstupenka na vysokou školu.

Po roce 1948 byly zakázány všechny církevní i soukromé školy. Výběr učebnic se omezil jen na jednu pro daný ročník v určitém typu školy. Obsah určoval komunistický režim.

„Jak za okupace v době druhé světové války, tak i v době komunismu tu dochází k určité indoktrinaci dětí,” řekla Šustová. Oba režimy v tom podle ní postupovaly podobně. „Třeba když si člověk porovná matematické slovní úlohy, tak se tam objevují buď Hitlerjugend (za nacismu) nebo pionýři (za komunismu),” popsala.

Od roku 1996 devět let ZŠ

Po listopadu 1989 se český školský systém opět více otevřel různým možnostem. Znovu začala fungovat víceletá gymnázia, církevní a soukromé školy. Povinná docházka je od roku 1996 devítiletá. (V souvislosti s povinným posledním rokem mateřské školy lze vlastně povinnou docházku již označit za desetiletou, i když je možné se dohodnout na domácím vzdělávání a pak jen přivést předškoláka do školky na „přezkoušení” - pozn. red.)

ČTĚTE TAKÉ:
Rada Evropy: Chválíme ČR za povinný rok předškolní docházky

Průměrný počet žáků na jednoho učitele se podle historičky za poslední století postupně snížil asi o polovinu na současných zhruba 30, a to v důsledku technického pokroku i poptávky po vzdělání.

Zároveň se zvětšil počet středních a vysokých škol, kterých přibylo nejvíce v 50. a 90. letech a po vstupu do EU. „Celková vzdělanost v Česku je tak i díky tomu dnes výrazně větší než před 100 lety,” shrnula Šustová.