Hlavní obsah

Psi a vlci mají smysl pro fair play

Novinky, luk

Smysl pro fair play je velmi důležitým lidským rysem, ale nové výzkumy naznačují, že je i klíčovým prvkem v chování vlků a psů. Pokud se k nim nechováte spravedlivě, nemůžete očekávat žádnou nadšenou spolupráci, tvrdí vědci.

Foto: Profimedia.cz

Vlk obecný

Článek

Vědci už dlouho vědí, že chování označované jako citlivost na nerovnost, nebo jinak řečeno smysl pro spravedlnost, hrálo důležitou roli v evoluci schopnosti spolupráce mezi lidmi. V podstatě to funguje tak, že když se k vám někdo zachová špatně, rychle se naučíte, že se s ním spolupracovat nedá. Vědci také věří, že podobné chování se dá snadno nalézt i u primátů.

Pokusy z roku 2008 pak ukázaly, že i psi v sobě mají tuto citlivost vůči bezpráví a nespravedlnosti. Nová studie z Univerzity veterinární medicíny ve Vídni navíc ukázala, že vlci jsou na tom stejně.

Rychle odmítli spolupráci

Vědci testovali podobně vychovávané psy a vlky, kteří žili ve smečkách. Dvě zvířata od každého druhu umístili do sousedních klecí vybavených bzučáky. Když je pes nebo vlk tlapou zmáčkli, dostala někdy obě zvířata odměnu. Jindy ale pes nebo vlk, který prováděl úkol, nedostal nic, zatímco jeho partner ano. Klíčovým zjištěním experimentu bylo, že když „parťák“ obdržel nějakou opravdu skvělou odměnu, zvíře, které mělo plnit úkol, úkol dál plnit odmítlo.

„Když byla nerovnost opravdu značná, přestali prostě fungovat,“ popsala pro BBC výsledky studie Jennifer Esslerová z Univerzity veterinární medicíny ve Vídni.

„U některých z nich se jednalo o skutečně velmi rychlou a silnou reakci. Jeden z vlků s námi přestal spolupracovat po třetím kole, kdy nic nedostal, zatímco jeho soused v kleci ano. Myslím si, že byl dokonce tak frustrovaný, že nám bzučák rozbil.“

Fakt, že se toto chování objevilo i u vlků, vyvrací dlouho zažitou představu, že se mu psi naučili během procesu domestikace. Nyní se spíš zdá, že ho zdědili od společného předka vlka i psa.

Smysl pro fair play mají v genech

„Tvrzení, že se jedná o chování přenesené od společných předků, dává nyní mnohem větší smysl než představa, že se tato vlastnost vyvinula u dvou příbuzných druhů nezávisle na sobě, nebo že je vedlejším produktem domestikace,“ tvrdí Esslerová.

V experimentech hrála důležitou roli i otázka hierarchie neboli sociálního statusu konkrétních zvířat. Ti psi a vlci, kteří stáli na společenském žebříčku výš, se rychleji urazili a přestali spolupracovat.

Přesto však není vliv lidí úplně zanedbatelný. Psi, kteří žili jako mazlíčci v rodinách, se ukázali jako méně citliví na nespravedlnost — pravděpodobně kvůli své zkušenosti s lidmi.

„Je jasné, že domestikace a životní zkušenost s lidmi určitě také hrají svou roli, protože ve výsledcích jsou vidět rozdíly mezi psy z rodiny a psy ze smečky. Zdá se, že psi, kteří mají životní zkušenost ze života s námi, jsou tolerantnější k nespravedlnostem, kterých se na nich lidé dopouštějí,“ tvrdí Esslerová.

Studie byla publikována v časopise Current Biology.

Reklama

Výběr článků

Načítám