„Jistě,“ odpověděl poněkud překvapený vyšetřovatel. „To je dobře. Mám tu pro vás jaksepatří vychladlou kauzu,“ vysvětlovala detektivovi Angelika Fleckingerová, šéfka Jihotyrolského archeologického muzea v italském Bolzanu.

Případ, o němž ředitelka hovořila, šel k ledu, a to doslova a hned dvakrát. Oběť zločinu z doby měděné, přezdívaná Ötzi, leží ve zvláštním mrazáku bolzanského muzea už celé čtvrtstoletí. Nejlépe zachovalá mumie na světě přečkala pět tisíciletí uprostřed Schnalstalského ledovce v průsmyku Hauslabjoch v Ötzalských Alpách v nadmořské výšce 3210 metrů nedaleko italsko-rakouské hranice.

V září 1991 Helmut a Erika Simonovi, on domovník, ona žena v domácnosti z německého Norimberku, nalezli tělo vyčnívající z tajícího ledovce, když sešli ze značené cesty. „Nejprve jsem si myslel, že z ledu vykukuje nějaká panenka,“ vyprávěl později Helmut Simon.

Koroner by jásal

Za přispění nejnovějších vědeckých poznatků skládal inspektor Horn kousek po kousku překvapivě podrobný obrázek o tom, co se stalo Ötzimu na alpském hřebenu onoho osudového dne někdy kolem roku 3300 př. n. l.

Příčina úmrtí ledového muže zůstávala neznámá celé desetiletí. Teprve pak se dostaly ke slovu rentgenové paprsky a počítačová tomografie. Zjistily, že malou trhlinou na dlouhém kabátě, chráněném vodotěsnou pláštěnkou z rákosí a dlouhých trav, pronikl do mužových zad pazourkový hrot šípu.

Zmražené tělo muže z doby kamenné našel v roce 1991 německý manželský pár.

Ötzi si zřejmě den před smrtí vážně poranil ruku.

FOTO: Reuters

„Ve skutečnosti se muž z ledu nacházel i přes nešetrné vyprošťování v lepším stavu než většina mrtvol krátce po vraždě nalezených v terénu,“ potvrzuje Horn.

Ledovec nejenže zmrazil Ötziho rovnou tam, kde zemřel, ale vysoká vlhkost ledu udržela jeho orgány a kůži z velké části nedotknuté. „Z obsahu žaludku hned víme, co před pěti tisíci lety jedl chvilku před smrtí,“ připomíná kriminalista. „Tak daleko se mnozí koroneři nedostanou ani dnes.“

Ví se, že Ötzi měřil nanejvýš 160 centimetrů, což v jeho době znamenalo spíše průměrnou výšku, vážil asi 50 kilogramů, měl hnědé oči, tmavohnědé vlasy a nohu velikosti 38. V době smrti mu bylo přibližně 45 let, plus minus šest roků.

Ledový muž se uměl rvát

Fyziognomie potvrzovala, že tento chlapík často chodil namáhavými cestami a na sobě neměl snad ani gram tuku. Měl všechny zuby, přičemž vědci objevili mezi předními horními řezáky dědičnou třímilimetrovou mezeru - diastemu, kterou má třeba Madonna nebo Elton John. Tomu, kdo si Ötziho pozorně prohlédne v Jihotyrolském muzeu, zřejmě neujde, že měl neobvykle malé ruce, nenavyklé na těžkou práci, pradávný Tyrolan se rozhodně neživil rukama.

Pylová zrna v trávicím traktu umožnila vědcům stanovit, že skonal na konci jara nebo začátkem léta. V posledních dvou dnech života snědl tři rozdílná jídla a putoval z výšky asi 2250 metrů dolů do údolí. Pak vystoupal znovu vysoko do hor, kde ho dostihl vrah.

Badatelé našli na zádech mumie zranění po šípu.

Badatelé našli na zádech mumie zranění po šípu.

FOTO: ČTK/AP

Kromě zranění po šípu našli badatelé další nápadnou ránu. Hluboký zářez na pravé ruce mezi palcem a ukazováčkem, táhnoucí se až ke kosti, způsobil, že Ötzi mohl pravou rukou následně hýbat jen omezeně. Podle stupně hojení rány došli vědci k závěru, že zraněn byl den nebo dva před smrtí. Inspektor Horn z toho dovozuje, že sestoupil do své vesnice, kde se připletl ke rvačce.

„Rána na ruce naznačuje, že se aktivně bránil, a protože jsme na těle nenašli žádná jiná zranění, modřiny, pohmožděniny nebo bodné rány, Ötzi pravděpodobně boj vyhrál a zabil přitom útočníka,“ domnívá se kriminalista.

Následně vesnici opustil, když se předtím vybavil dostatkem jídla a do kulatého košíku z březové kůry si přibalil žhavé uhlíky ukryté v javorovém listí a trávě. Aby mohl i vysoko v horách rozdělat oheň, jistil se křesacím kamínkem a pyritem. Uvedené vybavení a další věci nesl nejspíš v krosně vyztužené lískovými pruty a modřínovým prkénkem.

Baštil a nespěchal

Ze zbraní měl Ötzi u sebe pouze malou dýku s pazourkovou čepelí a dřevěnou rukojetí z jasanu upevněnou zvířecí šlachou. V té době mu byla tak málo platná asi jako dámský revolver v gangsterské přestřelce. Nesl si také 182 centimetrů dlouhý nedokončený luk a nádherně ručně zdobený toulec ze srnčí kůže se čtrnácti šípy.

Důmyslné nástroje, které si pečlivě uschoval do pouzdra na opasku z telecí kůže, prozrazují, že na šípech a luku zamýšlel pracovat: jen dva šípy stačil vybavit pazourkovým hrotem. Protože nesou stopy lidské krve, má se za to, že je Ötzi již použil a jako správný šetřílek vytáhl z těla zabitých nepřátel.

Horn předpokládá, že Ötzi vůbec nespěchal. V nadmořské výšce přes tři kilometry se v chráněné úžlabině v horském sedle utábořil, v klidu rozprostřel kolem sebe věci, které nesl, a pustil se do jídla. „Asi půlhodinu před smrtí se pořádně nadlábl,“ říká kriminalista.

Výstava v bolzánském Museo archeologico nabízí i tuto nejnovější rekonstrukci, jak Ötzi kdysi vypadal.

Vědci se shodují, že sice zjistili, jak alpský pračlověk zemřel, ale pachatele neodhalili, a už asi ani neodhalí.

FOTO: Peter Kováč, Právo

Menu doby měděné se skládalo z masa kozorožce - syrového, uzeného či sušeného, primitivní odrůdy pšenice, zřejmě v podobě chleba, tuku — ať už slaniny nebo sýra — a hasivky, běžného druhu kapradiny. „Spěcháte-li, abyste unikli z dosahu někoho, kdo vás chce zabít, nebudete mít na vaření ani pomyšlení,“ dodává inspektor. „K dokončení luku potřeboval půl dne práce. Ale ani v tomto případě vůbec nechvátal.“

Půlhodiny poté, co Ötzi dojedl, se k němu nepozorovaně přiblížil vrah a ze vzdálenosti více než třiceti metrů jej střelil šípem do zad. Jakmile pazourková hlavice šípu pronikla pod levou lopatku a proťala podklíčkovou tepnu, zbývalo pravěkému horalovi několik minut života.

Odborníci se shodují, že by vykrvácení nedokázali zabránit ani dnešní lékaři. „Nevíme, jestli střelec zasáhl Ötziho zespoda, nebo svrchu, v každém případě z úhlu zranění je zřejmé, že střílel zezadu. Vrah zabíjel raději najisto, z dálky. Asi se poučil z vesnické potyčky, k níž došlo den či dva před útokem v horách. Někdo Ötziho sledoval, dostihl, překvapil a zabil,“ shrnuje zkušený policejní vyšetřovatel.

Metrosexuál si potrpěl na módu

Zdá se, že Ötzi byl — řečeno dnešním jazykem — metrosexuál. Potrpěl si na ne právě levné věci. Nádherná sekera s dokonale provedenou měděnou čepelí uchycenou v pečlivě vybraném tisovém topůrku nevydělanou kůží a pryskyřicí říká o svém majiteli totéž, co dnes nejmodernější ferrari, značkové platinové švýcarské hodinky či možnost spáchat před kamerami několik trestných činů najednou a dál v klidu podnikat na svobodě.

Přiléhavé strečové kalhoty z kozinky představují drahou módní záležitost oné doby. Oděv, dokonale uzpůsobený tvrdým horským podmínkám, byl vyroben z kůže a kožešin nejméně deseti zvířat šesti rozdílných druhů včetně medvěda hnědého.

Horolezec Václav Pátek vystoupal v kopii bot Ötziho na Kilimandžáro.

Horolezec Václav Pátek vystoupal v kopii bot Ötziho na Kilimandžáro.

FOTO: Zdeněk Němec, ČTK

Boty z jelenice a s podrážkami z medvědí usně, vyztužené lípovým lýkem a vycpané dvoucentimetrovou vrstvou trávy, musel vyrobit na zakázku profesionální řemeslník. Není divu, že zlínský horolezec Václav Pátek, který s věrnou kopií bot alpského pračlověka vystoupal na nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro, tvrdí, že obstála lépe než moderní treková obuv kolegů. Podle polohy palců badatelé usuzují, že Ötzi na rozdíl od současníků téměř nechodil bos.

„Přesto vrah nechal cennosti u mrtvoly. Očividně se bál prozrazení. Jen těžko se totiž mohl objevit zpátky ve vesnici s mimořádně drahou sekyrou, kterou předtím obdivovali příslušníci obou pohlaví,“ upozorňuje kriminalista.

I když se vědci na Ötzim vyřádili, výzkum pokračuje i nadále a další překvapení nelze vyloučit. „Jednu věc ale pravděpodobně nikdy neobjevíme,“ směje se Horn. „Nejsem optimistou, že v případě Ötziho někdy najdeme pachatele. Prostě víme jak, ale netušíme kdo.“