Začátek zprávy ČTK zněl:

Koukalová obhájila pozici nejlepší české biatlonistky

Praha - Mistryně světa a druhá žena hodnocení uplynulé sezony Světového poháru Gabriela Koukalová se stala podle očekávání podruhé za sebou a potřetí v kariéře nejlepší českou biatlonistkou sezony. Cenu převzala na slavnostním galavečeru v pražském Národním domě na Vinohradech. V hlasování členů Českého svazu biatlonu Koukalová získala 175 bodů a suverénně porazila Ondřeje Moravce (100). 

Pokud vás v tomto textu, zejména pak v jeho konci, nic nezarazilo, ani nečtěte dál.

Ale pro ty, kteří jsou – stejně jako já – překvapeni sdělením, že Ondřej Moravec je naše druhá nejlepší biatlonistka, mám následující řádky.

Podstatná jména v češtině dělíme (kromě jiných kritérií) i podle mluvnického rodu – připomeňme hned, že to tak není ve všech jazycích: angličtina mluvnický rod nemá vůbec, má jen rod „přirozený“ (i když spojení „přirozený rod“ zní zaprvé nepřirozeně, zadruhé směšně a zatřetí neslohově), románské jazyky mají jen rod mužský a ženský (ač latina, ze které se vyvinuly, měla i rod střední).

Tři mluvnické rody – totiž mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum) naopak sdílíme kromě právě jmenované latiny především s ostatními slovanskými jazyky, a dále třeba s němčinou. Ve škole jsme se možná učili dokonce rody čtyři, protože nám paní učitelka ten mužský ještě rozdělila na životný a neživotný, ale to je v naší dnešní věci nedůležité.

Podstatné naopak je, jaké funkce tyhle rody mají v české gramatice – což je něco velmi odlišného od toho, jakou roli hrají ve vztahu k „maskulinitě“, „femininitě“ či „rodové neutralitě“ v reálném světě: když se v reportáži o koncertu Pražského jara dočteme, že vystoupily hvězdy světového operního nebe, zcela jistě to nebudeme interpretovat tak, že na něm účinkovaly pouze ženy.

Takže k té gramatice. Podstatná jména mají rod – a mají ho takříkajíc povinně, každé podstatné jméno rod v češtině mít prostě musí (některá mohou mezi rody kolísat: například slovo „sršeň“ má množné číslo „ti sršni“ i „ty sršně“ – ale to je jen případ, kdy můžeme s jistou licencí říci, že takové podstatné jméno má více rodů, nikoliv případ, kdy by nemělo žádný).

Z toho plyne, že se – občas – můžeme dostat do menších rozpaků pramenících z napětí mezi „přirozeným rodem“ nějaké bytosti na straně jedné a gramatickým rodem slova, jež tuto bytost označuje či jinak charakterizuje: je skutečně asi potřeba říkat, že Eliška Pomořanská byla lamželezo, protože střední rod ve jmenném přísudku zde nemá alternativu.

Problém se samozřejmě netýká jen čtvrté manželky císaře Karla IV., je obecnější – a jazyk se s ním moudře vypořádal tím, že si vytvořil kategorii generického rodu, konkrétně generického maskulina, generického feminina a generického neutra. To „generický“ zde znamená, že význam určitého slova je potřeba interpretovat bez ohledu na jeho mluvnický rod (pikantní je, že „rod“ se latinsky řekne „genus“, zatímco slovo „generický“ zde vlastně znamená „bezrodový“…).

Když tedy například slyšíme či čteme o tom, že v Africe pobíhají tisícihlavá stáda zeber, jistě z toho nebudeme usuzovat, že se jedná jen o zebří samice, a to, že slovo „zebra“ je v češtině ženského rodu, prostě pomineme (o rod zeber se naopak musíme zajímat, pokud se učíme cizí jazyky: francouzština má pro zebru rod mužský, němčina rod střední …). Ostatně fakt, že se v České republice v posledních letech přemnožila divoká prasata, sám o sobě jasně svědčí o tom, že tahle zvířata nejsou bezpohlavní, jak by mohlo vyplývat z užití středního rodu.

Podstatným rysem této generičnosti je ovšem jistá významová, abych tak řekl, rozmazanost, a to zejména u těch slov, kde existují v typickém případě oba členy rodového páru: „zaměstnanec – zaměstnankyně“, „učitel – učitelka“, „lev – lvice“ …

Co v takových případech znamenají věty typu Podnik má pět tisíc zaměstnanců, V České republice je nedostatek kvalitních učitelů, Pod skalou leželo deset lvů, není z hlediska reálné příslušnosti k pohlaví jasné, a to právě proto, že bez bližšího kontextu nelze usoudit, zda se v těchto větách jedná skutečně o mužský rod v úzkém smyslu, nebo o užití mužského rodu ve funkci generického maskulina.

Podobný, jen obrácený případ jsou pak omleté nářky nad tím, že v českém zdravotnictví chybějí zdravotní sestry. Jsem si jist, že žádný novinář a ani žádný ministr zdravotnictví tím nechce nějak nepřímo naznačovat, že mužů vykonávajících povolání středního zdravotnického personálu je dostatek.

Jazyk prostě řeší věci tak, že si v případech, kdy slova pro oba členy rodového páru existují, jedno z nich vybere a používá ho pak ve dvojí funkci: někdy jako rodově příznakové, jindy jako rodově bezpříznakové. Historicky se věci vyvinuly tak, že ve většině případů je ten „rodově rozmazaný“ člen podstatné jméno mužského rodu – což se leckomu může nelíbit, ale realita je prostě taková. To důležité ale je, že si jazyk vybere právě jedno podstatné jméno z dvojice: ten druhý člen páru zůstává vždy rodově příznakový. Věty Podnik má pět tisíc zaměstnankyň, V České republice je nedostatek kvalitních učitelek, Pod skalou leželo deset lvic to dokládají zcela přesvědčivě.

Nechci teď soudit, zda je to spravedlivé, genderově vyvážené a cokoliv dalšího. Chci jen a pouze konstatovat, že to tak v češtině prostě je. A platí to i o biatlonistech a biatlonistkách. Gabriela Koukalová, dříve Soukalová (a tedy zkráceně Xoukalová) je prostě nejen naše nejlepší biatlonistka, ale i (v generickém smyslu) náš nejlepší biatlonista, což jí citovaný článek ve snaze o tzv. genderovou korektnost nespravedlivě (a neváhám dodat, že i hloupě) upírá.

Gábina je totiž nejlepší úplně ze všech!

Novinky.cz vyhlašují anketu Slovo roku 2017

Redakce Novinek hledá slovo, které bude v českém jazyce nejlépe vystihovat rok 2017.
Slovo, které se ve společnosti, médiích nebo třeba politice bude nejvíce pojit s uplynulým rokem.
Slovo, které se v souvislosti s událostmi, trendy nebo tématy bude objevovat nejčastěji.
Slovo, které za uplynulý rok změní svůj význam.
Slovo, které pro vás znamená rok 2017.

Máte tip na Slovo roku 2017?

Pokud víte, co by podle vás mělo být slovem roku 2017 v České republice, tak pište celý rok svoje tipy na slovoroku@novinky.cz

Porota složená z jazykovědců a členů redakce vybere z vašich tipů 20 slov, ze kterých si vy, čtenáři Novinek, zvolíte v on-line anketě pět finalistů.

Z nich pak porota vybere Slovo roku 2017.