Jaro přichází na severní polokouli rok od roku dřív, shodují se vědci. Ostřice letos v Grónsku začala rašit o 26 dnů dřív než před deseti lety, a ve Washingtonu se jaro ohlásilo s třítýdenním předstihem oproti normálu.

Důkazy o tomto jevu podávají tiší svědkové, části živé přírody, které reagují na změny klimatu. Relativně nový vědní obor zvaný fenologie, který zaznamenává první poupata, květy, první projevy hnízdění a přílet stěhovavých ptáků, v posledních třech desetiletích opakovaně potvrdil obavy meteorologů z důsledků globálního oteplování, způsobeného spalováním fosilních paliv.

Vědci tvrdí, že důkazy ze světa rostlin jsou v souladu s dalším pozorováním: rok 2016 byl nejteplejší v historii, přičemž už dva roky před ním lámaly rekordy. Šestnáct nejteplejších let v historii se odehrálo ve 21. století, z nějž zatím neuběhla ani čtvrtina.

Vrba se drží, bříza reaguje

Nejdramatičtější změny probíhají až u samých pólů, které se z celé planety ohřívají nejvíce. A s tím, jak ustupuje polární led, prodlužuje se vegetační období, a navíc přichází čím dál dřív.

Vzorec přitom není úplně konzistentní: vrba popelavá se například drží svého původního rozvrhu a zakrslé břízy se urychlily asi o pět dnů. Ale ostřice, která vyráží téměř o měsíc dříve než před deseti lety, je ve zrychlování rekordmanem, jak potvrzuje studie, která sleduje oblasti západního Grónska už 12 let.

„Když jsme tento jev začali sledovat, nikdy by nás nenapadlo, že už za deset let se budeme bavit o příchodu jara o 26 dnů dřív,“ řekl listu The Guardian Eric Post, polární ekolog z Kalifornské univerzity, který arktické oblasti studuje už 27 let. „Jeden měsíc, to je skoro celé vegetační období. Myslím, že víc důkazů o oteplování už ani nepotřebujeme. To přece už musí vidět všichni.“

Sobí mláďata trpí hlady

Poblíž základny, kde má Postův výzkumný tým zázemí, přicházejí zjara stáda sobů. Přivedou tu na svět mláďata a společně pak spásají bohaté rostlinstvo krátkého arktického léta.

Sobi nastavují svůj migrační kalendář podle délky dne. Jenže některé rostliny spíše reagují na teploty, což znamená, že ve chvíli, kdy dorazí sobí stáda, jsou už odkvetlé a pastva už není tak výživná. A tak se rodí méně mláďat a víc jich umírá.

„Názorně vidíme, jaké důsledky má oteplování pro živočišné druhy, jako je sob, které mají jen omezený čas na to, aby si stihli vytvořit dostatečné tukové zásoby, než přijde další zima,“ říká Post.

Dál na jih je už jaro v plném proudu, jak potvrdila americká vědeckovýzkumná vládní agentura USGS. Ta vydala nový soubor map, založený na fenologických pozorováních. A znovu je nutné zdůraznit, že dřívější příchod jara neznamená prostě slunečnější a laskavější svět pro každého. Klíšťata a komáři jsou aktivnější, pylová sezóna delší. Plodinám se může dařit lépe, nebo je naopak může více ohrožovat náhlý pozdní mrazík nebo letní sucho. Rostliny mohou vykvést dříve, než dorazí ptáci, včely a motýli, kteří je opylují, což může mít dopad jak na rostliny, tak na samotné opylovače.

„Mohlo by se zdát, že vlastně o nic nejde, koneckonců, kdo by neocenil slunečný den a konec drsného zimního počasí. Jenže změny v biorytmech představují zásadní problém při plánování a zvládání důležitých témat, která nakonec ovlivní celou ekonomiku a společnost,“ vysvětlil pro list The Guardian Jake Weltzin, ekolog z agentury USGS. Zemědělci na celé severní polokouli by jeho slova nejspíš potvrdili.