Právě ten při konzumaci jídla spouští v mozku signály, že organismus je již nasycen. A tedy dokáže zkrotit chuť jíst další porce. Gen byl přitom identifikován v těle organismů nepříliš lákavých: škrkavek. Tito cizopasníci mají ze čtyř pětin stejný genofond jako lidé. Objev může podle autorů vést k vývoji léku, který bude tlumit nutkání k jídlu.

Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)

Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)

FOTO: Profimedia.cz

„Pokud zvířata trpí nedostatkem obživy, hledají potravu a putují kvůli tomu po širokém okolí. Pokud jsou naopak živena dobře, potřebu putovat ztrácejí. A když jsou plně nasycena, dostávají se do stavu, který se podobá spánku,“ vysvětlil tuto souvislost australský badatel Roger Pocock.

Ten se při výzkumu zaměřil na geny červů, které by mohly pomoci s prolomením onoho ďábelského cyklu přejídání a nedostatku pohybu, s nímž se potýká spousta lidí a který je nakonec může dovést až k obezitě.

Cukr uvádí do „kómatu“

Tým vědců na škrkavkách zjistil, že signály mezi jejich mozkem a trávicím traktem reguluje gen ETS-5. Právě ten ohlásí stav sytosti a plnosti, jakmile se už v organismu cizopasníka při konzumaci načerpá dost energie. Pak vyšle mozku zprávu, aby zastavil hledání další potravy, čímž parazita zklidní – fakticky ho uvádí do stavu „spánku“.

Pocock a tým také zjistili, že když se škrkavce gen ETS-5 z těla odstraní, začne si parazit ve svém traktu ukládat o 20 až 30 procent více energie v podobě tuku než jedinci s genem. „Při odstranění tohoto genu se zásobí větším množstvím tuku, než je třeba. A to i při stejném objemu stravy,“ zdůraznil Pocock.

Škrkavky sdílejí s lidmi velké množství genů, jsou skvělým modelovým materiálem pro výzkumaustralský badatel Roger Pocock

Upozornil ještě na jeden zajímavý detail svého výzkumu. Ukázalo se totiž, že hladinu tuků lze škrkavkám ovlivňovat poskytováním stravy s vysokým obsahem cukru (glukózy).

„V podstatě to bylo jako naservírovat jim plechovku koly. Když jsme jim v potravě poskytovali glukózu, ukládaly mnohem víc tuku než za jiných okolností. A dostávaly se i do jakéhosi konzumačního kómatu,“ popsal to Pocock. Když byl cukr z jídelníčku odstraněn, červi o tuk přišli. A začali být podstatně čilejší, aktivnější – podobně jako lidé.

Gen ETS-5 byl sice vystopován v organismu parazitů, jenže podobný mají právě i lidé. „Protože škrkavky sdílejí s lidmi velké množství genů, jsou skvělým modelovým materiálem pro výzkum a pro hlubší pochopení procesů v lidském těle, a to včetně metabolismu i různých onemocnění,“ shrnul Pocock.

Naděje na lék

Jeho tým nyní věří, že se otevírá možnost vyvinout lék, který se zaměří na tento gen. „Rodina genů ETS přítomná v těle lidí byla již dříve spojována s obezitou. Nyní, když jsme zjistili, že řídí příjem potravy prostřednictvím systému zpětné vazby signálů do mozku, je to nadějná cesta k vývoji léčiva pro léčbu obezity,“ je přesvědčen Pocock.

Výzkum jeho týmu byl zveřejněn v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences s tím, že vzniká nová šance k alternativním metodám dosažení štíhlosti.

Od roku 2006 bylo v lidském genomu zjištěno 41 článků spojovaných s možným vznikem obezity. Přitom podíl genetických faktorů ovlivňujících trend k obezitě se odhaduje dokonce na 40 až 70 procent. Zbytek už závisí na stravování, životním stylu a také na vlivu prostředí.