„Literatura nás vede k domněnce, že život největších osobností je nějakým způsobem poznamenán úpadkem jejich kognitivních schopností, zatímco ve skutečnosti jsou mnohé z nich stále schopny čelit výzvám každodenního života,” vysvětluje Tarek Amer z Torontské univerzity.

„To nás vede k představě, že lidé nepotřebují vysokou úroveň kognitivní kontroly, aby mohli vykonávat každodenní činnost,” dodává. A to ať jde o pouhou procházku nebo vstřebávání nových informací.

Méně pozornosti, více kreativity

Vysokou kognitivní kontrolou se rozumí schopnost udržet pozornost zaměřenou na to, co právě člověk dělá, a přitom ignorovat jakýkoli zdroj rozptýlení. Amer a jeho kolegové objevili, že ztráta této schopnosti má svou pozitivní stránku. Osoby se sníženou kognitivní kontrolou dokážou snadněji nalézat kreativní řešení problémů.

Pozornost se snižuje, ale zároveň s tím, jak klesá, jakoby se rozšiřovala a dovoluje uvažovat a naslouchat informacím, jichž by si člověk jinak nepovšimnul. A to je právě případ osob po padesátce, zdůrazňují vědci, kteří analyzovali výsledky několika studií sledujících chování osob pomocí neurozobrazovacích technik zaměřených na měření metabolismu mozku a tedy nepřímo mozkové činnosti.

Ve světle toho by měl být podle vědců revidován i způsob, jakým se studují kognitivní procesy. Při mnohých experimentech, při nichž se hodnotí užitek kognitivní kontroly, se totiž předpokládá, že jejich účastníci vykonávají sérii činností bez ztráty pozornosti. Výsledky těchto testů jsou však nepostačující, protože nenavozují situaci, kdy roztržitost a omezená kognitivní kontrola mohou být naopak užitečné.

Co děláme v reálném světě

„Mnohé činnosti, které studujeme v klasické kognitivní psychologii, jsou vykonávány v situaci vyžadující vysokou kognitivní kontrolu, ale to nemůže podrobně ukázat to, co lidé dělají v reálném světě, protože jsou omezeny zdroje nepozornosti,” vysvětluje Lynn Hashimová, která se na výzkumu podílela.

Výzkum kognitivní kontroly může navíc pomoci odhalit mechanismy stárnutí v mozku. „Nevíme, co reálně udržuje výkon osob s rostoucím věkem. Je jasné, že pouze paměť nám nemůže sama o sobě dát správnou odpověď na tuto otázku,” říká Hashimová.

Studium omezené kognitivní kontroly nám může pomoci pochopit, jak staří lidé stále dokážou úspěšně a nezávisle vykonávat různé činnosti ve svém životě.