Jen poloviční potěšení, ale přece jen nějaké, jsem měl i z toho, že moderátorka večerních zpráv České televize toho dne vyslovovala jméno Chemnitz správně německy – tedy nikoli v „českém“ čtení [chemnic], ale ve zvukově náležité podobě [kemnic] či ještě přesněji s aspirací, tedy s malinkým přídechem v podobě ch: [kchemnic].

Chemnitz totiž nemá nic společného s chemií – na tu měla Německá demokratická republika Bitterfeld a další oblasti, které se z toho i přes masivní finanční injekce ještě dodnes úplně nevzpamatovaly (ale psaní o tom přenechám jiným kolegům). Název Chemnitz dokonce nemá ani – či přesněji alespoň ve svých počátcích neměl – nic společného s němčinou. Zato vykazuje hluboké souvislosti s češtinou nebo s nějakou její starší formou.

Městem totiž protéká stejnojmenná řeka, jejíž původní jméno, které jí dalo místní – tedy tehdejší místní – slovanské obyvatelstvo, znělo Kamenica (ostatně v lužické srbštině je to Kamjenica dodnes). Že se tak stalo podle kamenitého dna či okolí řeky, se dnes můžeme už jen domnívat, důkazy pro to nejsou, ale proč či jak by to bývalo mohlo být jinak...

Podle řeky byla pak pojmenována osada, která u ní ležela, a aby se odlišila od spousty jiných Kamenic (jen v České republice je jich několik), přidalo se jí později do názvu slovo Saská. Nesmyslné přejmenování na Karl-Marx-Stadt, které hyzdilo všechny městské tabule v letech 1953–1990, ovšem v češtině tuto historickou sounáležitost mezi ChemnitzSaskou Kamenicí do značné míry setřelo, a dnes si na ni už jen málokdo vzpomene – ale když se to stane, je to pak ovšem o to potěšitelnější.

Odlišnost českého a německého pojmenování a potřeba (v německé verzi) vyslovovat ch jako [kch] ale nejsou nějaké výlučnosti Saské Kamenice alias Chemnitz (či vyskloňováno Chemnitzu). Například bavorský Cham, který leží jen kousek od dálnice A6 z Plzně do Norimberku, je potřeba vyslovovat [kcham].

Výslovnosti [chám] by Němec těžko rozuměl a sečtělejší Čech by si připomněl biblického Cháma, Noemova syna, jenž byl Bohem zlořečen za to, že se posmíval svému otci, který, jak se praví v Bibli kralické pěknou přechodníkovou konstrukcí „pije víno opil se a obnažil se u prostřed stanu svého“, k čemuž je pro znalce a milovníky češtiny ještě možno doplnit, že z téhle historky se klikatou cestou vyvinulo české slovo chám (s malým „ch“) ve významu „sperma“.

Takže je k úvaze, jestli by možná nebylo rozumnější vrátit se k českému, dnes už ovšem téměř neužívanému názvu pro Cham, totiž jménu Kouba, které ovšem dobře znali husité, když na svých spanilých jízdách jezdili přes bavorskou hranici spížovat (či jadrněji vyjádřeno loupit).