Já jsem dostal (po zaokrouhlení) 223 000 (slovy: dvě stě dvacet tři tisíc) výsledků. Neprocházel jsem je všechny, nebudu lhát, už proto ne, že mi to uvěříte o mnoho snadněji, než kdybych vám vykládal, že jsem je všechny prozkoumal. Takže nevím, jestli by mi opravdu všech 223 000 vadilo tak jako těch nějakých prvních padesát, ze kterých mi ale opravdu lezou po obličeji ropuchy. Ze všech.

Všechny totiž mají stejnou jazykovou kvalitu jako ten, který na zprávách ihned.cz z 5. října hlásá, že V thajském turistickém letovisku vybuchly bomby. Jeden člověk zemřel, 19 se zranilo“. Ale – aby se někdo neurazil – najdeme to všude, třeba na serveru novinky.cz najdeme k 9. srpnu titulek „V Berlíně hořela ubytovna pro azylanty, šest lidí se zranilo“. A v televizních zprávách to není lepší.

Možná jsem na český jazyk přecitlivělý, ale naučil jsem se prostě v mládí rozlišovat mezi tím, že někdo se zranil vlastní vinou a přičiněním, ať už úmyslně, nebo třeba jen takříkajíc z vlastní blbosti, a tím, že někdo – a právě že zcela a úplně bez vlastního přičinění či viny – byl zraněn.

Ujišťuji přitom všechny, že je mi známo, že v češtině máme takzvané zvratné pasivum: talíře se rozbily, tohle zboží se neprodává, zmrzlina se líže, ba i kojenci se každý večer koupou jsou příklady na takovouto konstrukci, a to příklady, které znějí přinejmenším stejně dobře, ba o poznání lépe než talíře byly rozbity, tohle zboží není prodáváno, zmrzlina je lízána, kojenci jsou myti.

Jenže, jenže tohle všechno jsou příklady, v nichž si nikdo se zdravým rozumem a hlavně znalostí reálného světa zvratné pasivum nemůže splést a nesplete s ne-pasivní, obyčejnou zvratnou konstrukcí, jakou najdeme třeba ve větách Dívky se češou nebo Královna se pozoruje v zrcadle. A také ve větách jako Na sjezdovce se zranil neopatrný lyžařSebevrah se zabil skokem do propasti.

Tohle – alespoň pro normálně rostlého mluvčího češtiny, jazykovědce teď neberu v úvahu – jsou všechno případy, kdy o nějakém pasivu nemůže být ani řeč, kdy je tam jasná zvratnost ve smyslu děje, který od životného, myslícího a konajícího (byť v některých případech myslícího takříkajíc pitomě a/nebo konajícího nešikovně, nemotorně, neohrabaně…) subjektu vychází i tento subjekt zasahuje.

Dívka může česat jistě i někoho jiného, ale tady češe se(be), Královna může v kouzelném zrcadle pozorovat Sněhurku, ale teď pozoruje se(be), neopatrný lyžař může zranit jiného lyžaře, ale tady naštěstí pomlátil jen sám se(be), a vrah si může vybírat lecjakou oběť,  jenže sebevrah zabíjí se(be).

Zkrátka, když řekneme o nějakém svéprávném nebo aspoň dospělém živém tvoru, že (1) se češe, (2) se pozoruje, (3) se zranil nebo (4) se zabil, běžný mluvčí češtiny to za normálních okolností nevnímá tak, že (1) je někým česán. (2) je někým pozorován, (3) byl někým zraněn nebo (4) byl někým zabit.

Takže si dovoluji navrhnout, aby to výrobci titulků i textů pod nimi respektovali, protože jinak nám sdělují něco, co asi není pravda: že těch 19 lidí v Thajsku byli asi teroristi, kteří se(be) zranili při odpálení bomby, a těch šest v Berlíně byli žháři. A to nemluvím o tom, že mne straší představa, že bych mohl objevit titulek (někde) vybuchla bomba, 12 lidí se zabilo.