„Jsme před propastí, ale teď se nám podařilo udělat krok zpátky. Nikdo tím nezbohatne, ani to dramaticky nezmění poměr absolventů pedagogických fakult, ale je důležité, aby budoucí učitelé viděli, že na to nekašleme,“ řekla Právu Valachová.

Jak ukázal průzkum vzdělávací společnosti Scio, studium pedagogické fakulty nadějné středoškoláky nepřitahuje.

Podle něj až pětina studentů, kteří se na pedagogické fakulty nehlásí, by učit chtěla. Naproti tomu mezi uchazeči o studium pedagogiky je třetina, která vůbec učit nechce; čtvrtina připustila, že by je učení bavilo, ale živit se tím nechtějí. Takže skoro šedesát procent studentů pedagogiky chce mít hlavně nějakou vysokou školu, ale na kantořinu se nechystají.

Nejlepší absolventi pedagogických fakult si dokážou najít uplatnění v jiných profesích.

Téměř polovinu středoškoláků, kteří pedagogické fakulty ani nezkoušeli, odrazují nízké platy, dalších 29 procent náročnost práce a 23 procent lidí se obává, že by se nedokázali seberealizovat. Nízká společenská prestiž vadila 13 procentům respondentů.

„Děti na středních školách vidí, kolik práce musí učitel odvést a jaké mu to přináší uspokojení,“ řekl Právu šéf Scio Ondřej Šteffl.

„Je to opruz“

„Naproti tomu se hodně lidí hlásí na tzv. pomáhající profese, což zahrnuje sociální práci, speciální pedagogiku, charitativní práce. A přestože v těchto profesích jsou platy ještě nižší než ve školství, hlásí se tam v průměru trojnásobek kapacity. Z toho mi vyplývá, že nemají pocit, že by učitelství byla smysluplná práce,“ dodal Šteffl.

Poukázal na výrok nejmenovaného učitele, podle nějž „škola přestává stíhat, co se v životě mladých děje, a ti ji čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá“. A v hodinách je to prý vidět.

„Ono to tak jistě není všude, ale pokud to tak někde je, chtěli byste jít učit?“ doplnil ho Šteffl a připomněl, že mnozí ředitelé nepokládají pedagogickou přípravu za kvalitní.

Už i studentům pedagogických fakult vadí, že se na praxi do škol nedostanou hned od prvního ročníku. Na mnoha fakultách ji totiž okusí až v závěru studia. Valachová jejich výzvu podpořila, nicméně ministerstvo do programů vysokých škol příliš mluvit nemůže.

Nechtějí studovat další vysokou

Navíc nejlepší absolventi pedagogických fakult si dokážou najít uplatnění v mnoha jiných profesích, protože mají vzdělání ve více předmětech a mají sociální dovednosti.

Pedagogické vzdělání, které je od minulého roku podmínkou pro každého učitele, je na překážku i mnoha dalším lidem. Mnozí absolventi nepedagogických fakult by rádi učili i přesto, že by museli slevit ze svých mzdových nároků. Ale doplňovat si pedagogické vzdělání – de facto studovat další VŠ – se jim nechce.

V poslední době na to ředitelé škol často žehrají. Kvůli úzkým specializačním požadavkům třeba nemohou ani učitele druhého stupně převelet na první stupeň. Práce s dětmi různého věku se totiž značně liší.

I lékař musí mít kvalifikaci, řidič by taky měl mít řidičák. Pedagogické minimum není zas až tolik, jen 280 hodin.Markéta Seidlová, místopředsedkyně školských  odborů

Dopady se projevily, například když soukromá Univerzita Jana Ámose Komenského (UJAK) přijala téměř 800 učitelů, kteří si potřebovali doplnit vzdělání, aby mohli pokračovat v učení. Na veřejných školách vhodný program pro ně tehdy nebyl. Jenže podle Akreditační komise takové množství studentů nezvládala a studium musela zrušit.

Studující učitelé pak hledali záchranu mimo republiku, asi 70 z nich šlo do Polska, 285 si šlo za vlastní peníze doplnit vzdělání na slovenskou Katolickou univerzitu v Ružomberku při tamní pedagogické fakultě sídlící v Levoči a 272 absolventů už má po promoci.

Učitelé stárnou

„Musíme ještě žádat za uznání vzdělání na Slovensku, ministerstvu zaplatíme další 2000 korun, přitom není jistota, že ministerstvo vzdělání na Slovensku uzná,“ řekla Právu mluvčí bývalých studentů UJAK Jindřiška Rašínová.

Učitelské sbory stárnou, a když se něco neudělá teď, tak zájem o učitelství půjde do háje.Markéta Seidlová, místopředsedkyně školských odborů

Univerzita slíbila letos přijmout další tři stovky studentů, ale přihlásilo se 70. „Ostatní si to rozmysleli. Někteří už nechtějí mít se školstvím nic společného, někteří nemají na dojíždění,“ uvedla Rašínová.

Kvalifikaci všech učitelů požadovaly školské odbory s důvodem, aby učitelské povolání neztrácelo prestiž.

„I lékař musí mít kvalifikaci, řidič by taky měl mít řidičák. Pedagogické minimum není zas až tolik, jen 280 hodin,“ argumentuje místopředsedkyně odborů Markéta Seidlová. Připomněla, že zákon začal platit loni, ale schválen byl v roce 2004, takže stát deset let zahálel a nic na podporu dodatečného vzdělávání neudělal.

Ředitelé podle ní ani nemají na doplnění vzdělávání a s tím spojené cestování a další náklady moc peněz, takže financování se zase odvíjí z kapes učitelů. „Učitelské sbory stárnou, a když se něco neudělá teď, tak zájem o učitelství půjde do háje,“ obává se Seidlová.