Mezi lidmi a na internetových diskusích se začaly používat, pokud jde o migranty z muslimských zemí, výrazy jako čmoudi, ručníkáři nebo slimáci. Nakolik si myslíte, že uprchlická krize podnítila lidovou tvořivost?

V tomto případě určitě, je to až taková pitvořivost. Čmoudi odkazují k barvě kůže, u slimáků odpadla první slabika. Není to ale nic mimořádného, lidé si s jazykem obecně hrají.

Nakolik má na novotvary a přezdívky vliv internet, kde v diskusích nejsou přípustné vulgarismy? O německé kancléřce Merkelové někteří psali jako o makrele nebo milce a ve druhém případě neměli na mysli čokoládu, ale fialovobílého maskota.

Nemyslím si, že internet hraje principiální roli při vzniku těchto výrazů, umožňuje ale jejich rychlé šíření. V předinternetové době se to šířilo jen ústně, v televizi nebo v rozhlase by vám některé nedovolili.

Makrela nebo milka, které jste zmínil, jsou příkladem takového poloeufemismu. Rozhodně to není uctivé slovo, ale není ani vulgární. Označil bych ho za posměšné, stejně jako slimáka. Oproti tomu čmoud je nové slovo, ale už má rasistický podtext a za vulgární bych ho považoval.

Zaujal vás některý výraz?

Neřekl bych, že mě něco zaujalo natolik, že bych určitý výraz začal sám používat. Odhlédnu-li ale od negativního náboje výrazu slimák, musím svým způsobem ocenit jazykovou tvořivost. Je to hezký případ hry s jazykem.

Před časem byly populární výrazy jako dobroser nebo pravdoláskař, obojí ale ustoupilo sluníčkářům. Co rozhoduje o trvanlivosti toho kterého výrazu?

Kdybychom to my, lingvisté věděli, tak bychom byli velmi rádi, protože bychom mohli predikovat, které slovo se udrží a které ne. Roli v tom určitě hraje estetika i osobní vkus, a nejedná se jen o přezdívky. V chemickém názvosloví se ujal kyslík a vodík, ale takový kostík, což měl být fosfor, už ne.

Dovedl byste si tipnout, jak dlouho se bude používat třeba takový slimák?

Nedovedl, protože záleží na tom, jestli opadne uprchlická vlna. V momentě, kdy by se situaci podařilo vyřešit, lidé přestanou vnímat nebezpečí, ať už subjektivní, nebo objektivní. Jakmile se o něčem nemluví, tak to vypadne z reality a jazyka a slovo zanikne.

Všichni víme, že bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo. Běžně to slovo neslyšíme, ač před nějakými 150 lety bylo známé. Jazyk je sociální jev a v tomto směru se řídí sociální realitou.

Použil jste slovo predikovat. Politici často predikují, implementují, brífují. Myslíte, že tyto výrazy zůstanou?

Ano. Zaprvé to vychází z jazyka směrnic EU, které jsou často psány anglicky, respektive mají latinský základ. Za druhé lidé, kteří takových slov zamotají do své výpovědi víc, protože mají pocit, že jsou vzdělanci.

Jelikož politici nemají často základ zdravého sebevědomí, tak si ho těmito výrazy implantují – to říkám úmyslně, aby se povznesli nad obyčejné lidi. Stejně jako někomu starorežná evokuje čtvrtou cenovou, zatímco whisky mu zní.