"Budeme se snažit identifikovat vnitřní strukturu sošky, tedy jestli byla z jednoho kusu hlíny. Chceme také získat podrobnější informace o záhadných vrypech, dutinách a prohlubních sošky," uvedla mluvčí Moravského zemského muzea Eva Pánková.

Podle Petra Nerudy, kurátora Ústavu Anthropos, který je součástí Moravského zemského muzea, je cílem posunout znalosti o sošce dál. Soška už byla jednou skenována, výsledek ale nebyl dostatečně kvalitní. Ukázal však, že uvnitř jsou různé příměsi, může jít například o mamutovinu.

Soška Věstonické venuše

Soška Věstonické venuše

FOTO: Igor Zehl, ČTK

Vědci zahájili v brněnské firmě Fei nový průzkum Věstonické venuše.

Vědci zahájili v brněnské firmě Fei nový průzkum Věstonické venuše.

FOTO: Igor Zehl, ČTK

Na snímku Grzegorz Pyka vkládá sošku Věstonické venuše ve speciálním pouzdru do počítačového tomografu.

Na snímku Grzegorz Pyka vkládá sošku Věstonické venuše ve speciálním pouzdru do počítačového tomografu.

FOTO: Igor Zehl, ČTK

"Domníváme se, že by se nyní mohlo podařit určit jednotlivé příměsi z figurky, lze je i trojrozměrně mapovat," uvedl Neruda. Vědce také zajímá, jak k sobě přiléhají obě části, ze kterých se soška složená.

Výzkum bude dlouhodobý, po vyhodnocení snímkování bude nutné dělat ještě dodatečná měření pro srovnání. Ve středu bude pod skenerem soška minimálně 15 hodin.

Následný výzkum potrvá týdny

Soška je uložena za normálních okolností ve speciálním sejfu, který je na utajovaném místě. Ven se dostává jen při výstavách a většinou putuje do zahraničí.

Ve středu malou sošku uloženou v pouzdře a následně v příruční aktovce vedoucího Ústavu Anthropos Martina Olivy doprovázela při přesunu tři auta s ozbrojenými policisty.

Věstonická venuše je patrně nejznámější český archeologický nález. Představuje jeden z prvních dokladů pravěké práce s pálenou hlínou. Je stará 25 000 až 29 000 let.

Sošku ženy objevil tým vědců vedený Karlem Absolonem 13. července 1925 v pravěkém ohništi na sídlišti lovců mamutů. Sám Absolon u objevu nebyl a detaily publikoval až později.

Soška ve zbytcích velkého ohniště ležela rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě. Nyní zůstává venuše trvale uložená v etuji, muzejníci s ní nechtějí moc manipulovat, aby se nepoškodila.

Vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva přenáší sošku v aktovce za doprovodu ozbrojených policistů.

Vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva přenáší sošku v aktovce za doprovodu ozbrojených policistů.

FOTO: Igor Zehl, ČTK

Podle Olivy jde o nejvyspělejší dílo své doby. "Smysl těchto sošek neznáme, byly rozšířeny po celé Euroasii od Portugalska po Don," uvedl Oliva. Sošky žen z pravěku mají podle něj řadu společných rysů a často se nacházejí v zajímavých souvislostech.

Věstonická byla v obrovském ohništi. Podle odborníků tam buď byla rituálně uložena, nebo ji tam lidé zapomněli. V ohništi se našlo i několik dalších cenností, například stovky přepálených čepelí z pazourku. "Někdo tam dával najevo, že si to pro něj není problém opatřit," dodal Oliva.