Vědci z britské univerzity v Exeteru v časopise PNAS oznámili, že ji genetickou úpravou přiměli vyrábět uhlovodíky identické s motorovou naftou. To sice může vyřešit vyčerpání zásob ropy, z ekologického pohledu ale nejde o přínos životnímu prostředí.

„Není to náhradní palivo pro dieselové motory jako některá biopaliva, je to umělé fosilní palivo,“ charakterizoval bakteriální naftu biolog John Love.

„Výrobci vznětových motorů, spotřebitelé ani dodavatelé pohonných hmot nebudou mít důvod k rozlišování – není to náhrada, je to prostě další syntetické palivo,“ dodal.

Bakteriální nafta totiž typem uhlovodíkových řetězců i složením jejich směsi plně odpovídá „přírodní“ naftě z fosilní ropy a nevyžaduje, jako bionafta či bioetanol, dodatečné úpravy.

Výzkum iniciovaný firmou Shell a Radou pro biologii a biotechnologii se zaměřil na genovou úpravu metabolismu bakterie tak, aby přijímané cukry nepřeměňovala na tuky, ale na uhlovodany. Problémem je zatím výkonnost – sto litrů bakterií vyprodukuje jen kávovou lžičku syntetického paliva. „Stanovili jsme si lhůtu tři až pět let na ověření, že je to perspektivní cesta, a pak to spustíme,“ dodal Love.