Až do 15. století se v Evropě používal jen jeden druh kvasnic. Sloužily jak k výrobě chleba, tak ke kvašení vína, moštu a piva. Měly však jednu slabinu: jejich kvasinky fungovaly pouze při vyšších vnitřních teplotách, což překáželo výrobě silnějších piv.

V 16. století však bavorští mniši začali nabízet nápoj, jaký do té doby nikdo neznal a který získával svou chuť i říz při dlouhém kvašení v jejich chladných sklepích. Postupně tak mohl skončit zvyk používat při vaření piva kvůli dochucení různé směsi bylin a dalších obilnin, jako se to dělalo ve středověku.

Dlouhá cesta z mrazivých lesů

Vědci už dlouho vědí, že tou dobou se „evropské“ kvasinky Saccharomyces cerevisiae zkřížily s nějakým novým druhem. Dosud však netušili s jakým. Žádný z tisícovky známých druhů totiž nebylo možné spojit s výsledkem křížení, jímž jsou kvasinky Saccharomyces pastorianus, které umožňují výrobu ležáků.

„Tento hybrid téměř určitě vznikl náhodou a lidé jej použili, protože se ukázalo, že pivo s ním je jiné,“ řekl evoluční biolog Chris Hittinger z americké University of Wisconsin, který se podílel na objevu druhého rodiče dnešních kvasinek.

Biologové z Portugalska, Argentiny a USA ho našli v chladných lesích Patagonie, kde se denní teplotní průměr pohybuje okolo minus dvou stupňů pod nulou. Divoké kvasinky dostaly jméno Saccharomyces eubayanus. „Je to určitě nový druh. Jediné, co zatím nedokážeme říci, je, zda se nenachází i někde jinde a dosud jen nebyl objeven,“ řekl Hittinger.

On a jeho kolegové dodnes vzpomínají na cestu lesy, kde se z plodů popadaných na zem, line nezaměnitelná vůně alkoholů. Kvasinky jsou natolik aktivní, že nakvašují plody už na stromě.

Dalším výzkumem ukázal, že patagonská kvasinka překročila Atlantik možná už před půl tisíciletím. Jak se ale dostala až do Bavorska, to zůstává záhadou.