Článek
Jev bude podle Petra Horálka ze serveru astro.cz pozorovatelný i v následujících dnech.
Na severní polokouli jsou svítící oblaka nejčastěji pozorovatelná z oblastí mezi 50 až 65 stupni severní šířky. Na padesátém stupni zhruba leží Praha, na 65 stupni přibližně islandský Reykjavík.
Pozorovat lze po setmění
V těchto dnech Slunce zapadá krátce po deváté hodině. Pozorovat mraky lze po západu ve chvíli, kdy je Slunce šest až 16 stupňů pod obzorem.
V té době osvěcuje právě oblast mezosféry. Okolo slunovratu v Česku tato hloubka Slunce pod obzorem odpovídá půlnoci letního času.
Z Krkonoš, odkud je vidět daleko na sever do Polska, jsou svítící oblaka vidět i několik stupňů nad obzorem. V Česku se jinak jejich výskyt pohybuje ve výšce kolem 35 stupňů.
Nejde o typická oblaka, která se nacházejí v troposféře nanejvýš 12 kilometrů nad úrovní moře, ale o vrstvy Sluncem nasvícených ledových krystalků vysoko v mezosféře, tedy ve výšce kolem 80 až 85 kilometrů nad zemí.
Velký vliv na výskyt svítících oblaků má sluneční aktivita. V době minima sluneční aktivity je jejich výskyt mnohem vyšší. Nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy (vrstva atmosféry na přechodu mezi mezosférou a termosférou).