Článek
Počátkem tohoto roku vzrušila celý svět série záhadných hromadných úhynů hejn ptáků. V americkém Arkansasu, ve Švédsku i jinde lidé se zděšením hleděli na desítky a stovky opeřenců zmateně narážejících do budov a s polámanými kostmi padajících k zemi.
První vysvětlení, „vystřelené“ tak trochu od boku, dávalo smrt ptáků do souvislosti s novoročním ohňostrojem, médiím se ale zalíbilo spíše než o příčině informovat o hororu. Celé dny jsme tak dostávali pravidelnou dávku zpráv o dalších a dalších „nevysvětlitelných“ událostech apokalyptického charakteru. Po ptácích začala umírat obrovitá hejna ryb, řeky se barvily na zeleno, objevovaly se záhadné nemoci a jedy.
Astronomové a ornitologové se přitom už dávno domohli pozornosti pro světelnou poluci, znečištění nočního nebe zbytečnými světly. Příliš mnoho světel namířených vzhůru osvětluje pevné částečky v atmosféře, takže nad osvětlenými oblastmi není možné pozorovat hvězdy. Proto jsou velké teleskopy umisťovány do liduprázdných oblastí.
Potemnělé mrakodrapy
V anglosaském světě vlivné organizace milovníků ptactva – Audubonské společnosti, které ctí odkaz velkého francouzsko-amerického kreslíře, přírodovědce a ornitologa Johna Jamese Audubona – rozvinuly kampaň proti světelnému znečištění. Dosáhly pozoruhodných úspěchů.
V New Yorku a mnoha dalších severoamerických městech loni už pátý podzim zhasínaly velké mrakodrapy své osvětlení. Potemněly The Empire State Building, mrakodrap firmy Chrysler a další. Přesto podle statistik každoročně jen v tomto městě zahyne na 90 tisíc ptáků v důsledku nárazu do budov ze skla a oceli.
Audubonská iniciativa je zaměřena především na stěhovavé ptactvo. To se při nočních dálkových přeletech orientuje zřejmě hlavně zemským magnetismem, ale noční světla do jejich navigace zasahují rušivým způsobem. Majitelé nemovitostí a obyvatelé jsou vyzýváni, aby alespoň mezi půlnocí a svítáním maximálně omezili osvětlení, které není nezbytné. V Chicagu podle údajů tamního Přírodovědeckého muzea poklesl počet ptačích karambolů se smrtelnými následky o 83 procent poté, co velké mrakodrapy začaly zhasínat své noční osvětlení.
Víc obětí než ropná katastrofa
V kanadském Torontu, kde běží stejná kampaň jako v New Yorku, argumentovali ochránci statistikou, podle které v celé Severní Americe zahyne během roku více ptáků v důsledku srážky s budovami, než si vyžádala havárie tankeru Exxon Valdez – ta stála život 250 tisíc ptáků.
„Máme v terénu tři desítky dobrovolníků. S jejich pomocí můžeme vyčíslit rozdíl v počtech nehod před a po zhasnutí,“ vysvětlila Susan Elbinová z newyorské
Audubonské společnosti.
Nejčastějšími oběťmi dezorientace v důsledku matoucích světel velkoměst jsou severoameričtí strnadovití ptáci strnadec bělohrdlý a dva druhy lesňáčků – zlatohrdlý a oranžovotemenný. „Nevím, jak velký je to problém a proč se týká zejména těchto druhů,“ upozornil Glen Phillips z vedení newyorské Audubonské společnosti. Podle něj noční migrující hejna létají zejména za mlhy a deště níž než za jasných nocí. Snížená viditelnost, stres z nepřízně počasí a nízká výška omezují manévrovací možnosti hejna a čas ke korekci dráhy. To spolu s „přitažlivostí“ osvětlených míst představuje pro ptáky smrtelné riziko.
Zdá se tedy, že největší podíl „viny“ na oněch novoročních hromadných úhynech ptáků má masivní osvětlení objektů.
Nešťastné odlesky
Světelné znečištění tohoto „klasického“ typu je nočním fenoménem. Nepřirozené světlo ale může za určitých okolností mást živočichy nejen v noci.
Každé záření, a tedy i světlo, které se odrazí, je polarizované. Tato fyzikální vlastnost je některými živočichy, zejména hmyzem a ptáky, citlivě vnímána a slouží – spolu s dalšími z přírody vycházejícími vjemy – k orientaci. Polarizace probíhá jak ve dne, tak v noci. Problému polarizačního světelného znečištění věnoval svou studii, uveřejněnou v předloňském lednovém čísle magazínu Frontiers in Ecology and the Environment, Bruce Robertson z Michiganské univerzity.
„Sluneční světlo se vlní všemi směry, ale jakmile se odrazí od hladké plochy, například vodní hladiny, vibruje pouze v horizontálním směru: stává se polarizovaným,“ vysvětlil ornitolog jednu z fyzikálních vlastností světla, na kterou je lidské oko málo citlivé. Mezi hmyzem, plazy a také ptáky však existuje několik stovek druhů, pro které je polarizace světla významným signálem při hledání potravy či místa k rozmnožování.
Známá je schopnost čerstvě vylíhnutých mořských želv orientovat se polarizovaným světlem hvězd a měsíce, aby spolehlivě našly správnou cestu z hnízda k moři. Bylo popsáno mnoho příkladů, kdy je zmátly umělé světelné zdroje – svítící plážové hotely a pouliční lampy.
„Jestliže se vjemy z okolního prostředí stanou nepřirozenými, je pochopitelné, že i reakce živočichů bude nepřirozená,“ dodal Robertson.
Ekologická past
Největšími zdroji polarizovaného světla jsou vodní plochy, ale s postupující urbanizací se jimi stávají také hladké silnice, skleněné budovy či hladké průmyslové objekty. Vznikají tak tzv. ekologické pasti, které mohou mít závažné důsledky. Polarizované světlo může nalákat určitý druh do nepřirozeného prostředí. Za ním se pak do téže situace dostanou i predátoři druhu a celá část potravního řetězce se vyčlení z „normální“ přírody, kde pak chybí.
Specifický problém představuje plastový odpad v oceánech. Živočichové živící se zooplanktonem nacházejí svou potravu díky kontrastu vznikajícímu polarizací světla při průchodu tělíčky planktonu. Stejný světelný efekt ale vzniká při průchodu světla plasty. Například mnoho mořských želv zahyne poté, co si splete plastový sáček se svou běžnou kořistí – medúzou.
Polarizované světlo například z hladiny nádrží s průmyslovými kaly může hejno ptáků chybně vyhodnotit a místo na rybníce tak přistát v jedovaté tekutině. Stejně tragicky zřejmě působil odlesk silvestrovských ohňostrojů v arkansaském Beebe na několikatisícové hejno vlhovců.
Robertson ale k varovnému článku nakonec přidal povzbudivou poznámku. Navrhl využít polarizačního světelného znečištění k boji s hmyzími škůdci sestrojením vhodné ekologické pasti.