„Protože vši šatní se tak dobře adaptovaly na život v oblečení, víme téměř s jistotou, že nemohly existovat, dokud se lidé nezačali odívat,“ vysvětlil situaci David Reed z Floridské univerzity, jehož studii zveřejňuje časopis Molecular Biology and Evolution.

On a jeho kolegové se proto zaměřili na otázku, kdy se veš šatní začala geneticky odlišovat od své předchůdkyně – vši parazitující v lidských vlasech, z níž se postupně vyvinula.

Americká zjištění ukazují obrovskou časovou mezeru mezi ztrátou osrstění našich předků, k níž došlo někdy před miliónem let, a počátkem nošením šatů – nebo aspoň kožešin.
Znamená to, že naši dávní předkové neztratili srst proto, že by ji snad už nepotřebovali.

Vědci soudí, že skutečným důvodem bylo to, že bez plošného ochlupení mohlo lidské tělo pružněji regulovat vnitřní teplotu, což otevřelo cestu k prudkému zvětšení mozku.

Díky nové schopnosti oblékat se lidé nejenže lépe čelili chladu, jenž během dob ledových pronikal i do jinak teplé africké savany. Někdy před sto tisíci lety mohl člověk také opustit Afriku a osídlit celý svět – i jeho mírné či chladné části.

Pokud se nová americká zjištění potvrdí, stane se oblečení zřejmě prvním dokladem pružné reakce moderních lidí na změnu vnějších podmínek. Soudí se, že homo sapiens vznikl někdy před 200 tisíci lety. Dvacet tisíc let poté začala nová doba ledová – a lidem pak trvalo už „jen“ deset tisíc let, než proti ní našli ochranu v podobě oděvu.