Článek
Takový systém podle autorů projektu Johna Tonryho a Roberta Jedickea z Ústavu pro astronomii na Havajské univerzitě poskytne lidstvu cenné týdny a možná i měsíce na odvrácení apokalyptické srážky. Co by za něj dali dinosauři...
Teleskopy Atlasu mají být umístěny na observatořích vzdálených od sebe 100 kilometrů. Simultánně by pak prohledávaly oblohu s dosahem desetinásobku vzdálenosti Země od Měsíce, tedy kolem čtyř miliónů kilometrů. Později by měl být systém doplněn o další dvě observatoře, tak aby na každé polokouli byl jeden pár.
Paralelní snímání objektů ve vesmíru ze dvou observatoří má umožnit spolehlivé rozlišení jednotlivých těles pohybujících se vesmírem, a určit jejich velikost a vzdálenost od Země. Každé místo na obloze by teleskopy prohlédly dvakrát za noc.
Před pěti lety by takový systém nebyl možný
Podle Jedickeho využije ATLAS tři dostupné technologie: digitální kamery se zařízením CCD, teleskopy se speciální optikou, které jsou schopné zabrat široké pole a vysokorychlostní počítače pro zpracování dat.
„Před pěti lety by nešlo dát takový systém dohromady,“ řekl serveru Space.com Jedicke, podle kterého není projekt včasné výstrahy před asteroidy ani extrémně nákladný, protože náklady na jednu observatoř činí milión dolarů (téměř 20 miliónů korun).
Většina asteroidů dopadajících na Zemi (60 %) měla v minulosti podle odborníků průměr 30 až 40 metrů a vědci by je mohli zaměřit s několikadenním předstihem. Asteroidy s průměrem větším než 140 metrů, jejichž dopad by měl zničující účinky, by systém zachytil s předstihem týdnů. Lidstvo by tak získalo čas na pokus o odvrácení hrozby, nebo minimalizování ztrát.