Zpěv velryb byl pravidelně nahráván během uplynulých 45 let. Táhlé volání mají na svědomí samci, kteří v nedozírném oceánu hledají samice.

„Základní styl zpívání je stále stejný, tóny zůstávají, nicméně s časem se snižovala frekvence,“ uvedl oceánograf John Hildebrand v článku pro časopis Endangered Species Research. Vyvozuje, že díky zákazu komerčního lovu velryb vzrostl počet plejtváků a ti již nemusí překonávat pro nalezení partnerky tak velké vzdálenosti.

Plejtváci obrovští žijí v oceánu rozptýleně a je pravděpodobné, že písněmi se navzájem lokalizují především v období páření. Proto v dobách, kdy jejich počty decimoval rybolov, zpívali samci své písně s vyšší frekvencí, aby jejich tóny dolétly na větší vzdálenost.

Hildebrand vysvětluje, že při zpěvu samec spotřebuje většinu vzduchu ve svých plících. Na dálku tak dělá dojem na samice a samcům vzkazuje, jaký je chlapák - tím větší, čím déle vydrží zpívat. Plejtváci obrovští dorůstají délky kolem 30 metrů a váží kolem 180 tun.