Hlavní obsah

Zvonkohra uvedla koncert souboru historických hudebních nástrojů

Novinky, Stanislava Dvořáková

V sobotu 13. října soubor historických hudebních nástrojů Musica Da Chiesa představil v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí desítky zapomenutých strunných i dechových nástrojů původní chrámové hudby našich předků.

Foto: Stanislava Dvořáková

V rámci Festivalu duchovní hudby svaté Cecilie byla předvedena řada historických hudebních nástrojů.

Článek

Sobota patřila 23. ročníku Festivalu duchovní hudby svaté Cecilie, který se uskutečnil v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Orlicí. V první části programu vystoupily chrámové sbory a varhaníci, druhá část patřila koncertu souboru historických hudebních nástrojů Musica Da Chiesa.

Desítky hudebních nástrojů od starověku přes středověk, baroko a renezanci až po jejich užití v dnešní době představili absolventi pražské konzervatoře Tomáš Najbrt a P. Jaroslav Konečný.

Tomáš Najbrt vystudoval hru na klasickou kytaru a kompozici. Po absolutoriu se dále věnoval studiu hry na loutnu a varhany. Zajímá s o starou a lidovou hudbu, prošel však také jazzovou a rockovou praxí.

Svoje vystoupení na koncertu mimo ukázek hry na renezanční loutnu, teorbu, barokní kytaru, kladívkovou citeru, středověké dudy, moldánky, brač, niněru, chalumeau, vzdušnicové šalmaje, háčkovou harfu a tarabuju doplnil zpěvem i vlastní kompozicí.

P. Jaroslav Konečný vystudoval na pražské konzervatoři a AMU hru na hoboj a varhany. Působil v orchestru Národního a Smetanova divadla v Praze a dalších souborech, kde se věnoval komorní hudbě. Po studiu teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy se stal římskokatolickým knězem. Hudbě se věnovat nepřestal a natočil několik vlastních CD alb.

Na ústeckém koncertu pak představil hru na četné historické nástroje, a to platerspiel, gemshorny, cornamusy, cortholt, regal, varhanní positiv, portativ, zobcové flétny, whistle, vzdušnicové šalmaje, šalmaj s piuretou, cajon, zvonkohru a bicí nástroje.

Posluchači tak poznali krásu chrámové hudby, ale i podmanivost zvuků jednotlivých nástrojů. Po zdánlivě krátkých 90 minut zněla hudba chrámové modlitby našich předků v náboženských textech a žalmech s doprovodem zpěvu.

Nebyla to však pouhá historie, ale krásné tóny neznámých nástrojů se promítly do rezonance zvuků současného dění. Toto bylo navíc zakomponováno do příběhu ve stylu 20. století v obrázkovém podání na téma vyhnání z ráje.

Nakonec pak nechyběly ani rytmy oblíbené zejména současnou mladou generací, přinášející pozdrav vzdálených zemí, a to energické zvuky bubnu.

Reklama

Výběr článků

Načítám