Článek
Díky spolku Dobrušská klasika a především díky jednomu z jeho členů Stanislavu Kupkovi byla znovuobjevena tvorba tohoto skladatele, vytipováno deset nejhodnotnějších skladeb a čtyři z nich vybrány, aby zazněly na slavnostním koncertu uspořádané na Drejslovu počest v neděli 7. dubna v Dobrušce.
Ve velkém sále Společenského centra – Kino 70 zazněla Sonatina pro flétnu a klavír, zkomponovaná v roce 1947 za studií na AMU, v provedení člena České filharmonie, skladatele a pedagoga Jaroslava Šarouna (klavír) a Zuzany Bandurové (flétna), dále Sonatina pro fagot a klavír (Jaroslav Šaroun a Václav Vonášek- fagot), cyklus 5 písní Krajiny dětství z roku 1946, který skladatel věnoval mamince (zpěv Michiyo Keiko, klavírní doprovod Jaroslav Šaroun) a Dechový quintet z roku 1948 v podání Belfiato Quintetu.
Klavírista Jaroslav Šaroun (dobrušský rodák), jehož otec byl Drejslovým přítelem, a on sám skladatele dobře znal, na otázku, s jakými pocity hrál hudbu Radima Drejsla, odpověděl: „S radostí. Jednak jsem rád, že k tomu došlo, navíc to byl kamarád mého tatínka a já sám jsem ho také několikrát zažil. Jsem opravdu rád, že se podařilo objevit rukopisný záznam skladeb, které jsme před dvěma lety marně sháněli. Byl jsem na koncert natěšen a moji spoluúčinkující mě svým přístupem velmi potěšili.“
Jaroslav Šaroun je opravdu přesvědčen, že hudba Radima Drejsla si rozhodně zaslouží, aby se začala znovu hrát, protože patřila mezi to nejlepší v době, kdy vznikla.
A jaký byl Radim Drejsl? „Byl to člověk s ohromným nadáním, velkou vizí a světlem. Škoda, že mu nebylo dopřáno více času, byl nesmírně nadaný a pozitivní. Je mi opravdu líto, že mu nebylo dopřáno pracovat déle, zrát a přinášet radost,“ řekl krátce po skončení slavnostního koncertu člen České filharmonie Jaroslav Šaroun.
Radim Drejsl (29. 4. 1923 – 20. 4. 1953) vystudoval gymnázium, poté konzervatoř a AMU, v roce 1949 se stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru. Moderátorka večera Lucie Peterková o něm a jeho životě zdůraznila: „Byl velký patriot. Ani po odchodu do Prahy na rodné město nezapomněl, a jak jen to bylo možné, rád se sem vracel. Je otázkou, zda by byl jeho osud jiný, kdyby jako spousta dalších neuvěřil v poválečné euforii myšlenkám socialismu a komunismu. Možná se mu stalo osudným, že byl prezentován jako vzor mladého pokrokového umělce. Nepopiratelně byl výborný muzikant, hudebník a umělec. Hudba vyplňovala Drejslovi každý jeho den, když nehrál, tak komponoval, ke svému talentu však přidal i obrovskou píli, cílevědomost a vytrvalost, které se jen tak osudem dostat nedají. Sám o sobě napsal, že na svou práci myslí všude.“
A díky tomu všemu Drejsl za svůj krátký život složil 150 skladeb, od tanečních a sborových písní, přes scénickou hudbu, balady až po koncertní a orchestrální skladby.
Jaroslav Šaroun (klavír) a Václav Vonášek (fagot)