Hlavní obsah
Pohled na Kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře z jedné z deseti kaplí deseticípého ambitu obklopujícího kostel Foto: Jana Vančatová

Znamení pěti a symbol jazyka: Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Označení památky Světovým dědictvím UNESCO celé světové společenství prohlašuje: „Ano, toto je cosi, co je na celém světě výjimečné a jedinečné, co je našim společným dědictvím, co se zavazujeme chránit v zájmu nás všech - národů světa." Česká republika je v tomto směru velmoc, na seznamu UNESCO má zapsáno 12 památek.

Pohled na Kostel sv.Jana Nepomuckého na Zelené Hoře z jedné z deseti kaplí deseticípého ambitu obklopujícího kostel Foto: Jana Vančatová
Znamení pěti a symbol jazyka: Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

K těmto pokladům patří od roku 1994 i Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, nejoriginálnější dílo českého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Svatostánek byl vybudován ve stylu barokní gotiky, slohu, za jehož zakladatele je Santini považován. 

Architektura kostela se liší od všech běžných dobových norem a představ. Jeho výjimečnost vytvořil vzájemný průnik složitých prostorových útvarů, lehkost konstrukce, popírající veškerou váhu zdiva.

Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho zázračně neporušený jazyk. O stavbu kostela se zasloužil opat žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluva, byla zahájena v roce 1719, vysvěcena pouhé dva roky poté.

Kdo byl Jan Nepomucký? Původně Jan z Pomuku, žijící za krále Václava IV., syna Karla IV. Byl generálním vikářem, do jehož osudu krutě zasáhly spory mezi králem a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Král se rozhodl své odpůrce ztrestat. Arcibiskup uprchl, Jan z Pomuku skončil na mučidlech, mučení nepřežil, již mrtvý byl svržen z Karlova mostu do Vltavy.

Rok po jeho smrti nastalo mimořádné sucho, lidmi považované za boží trest. Některé církevní kruhy ve snaze krále ještě více očernit, začaly šířit zvěsti o Janově statečnosti, jako zpovědník královny prý nevyzradil její zpovědní tajemství; proto musel zemřít. Víra v nadpřirozené Janovy schopnosti byla korunována nálezem světcova jazyka při otevření jeho hrobu po třech staletích, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. Záhadu rozřešili vědci až v roce 1973. Dokázali, že načervenalá tkáň není jazyk, ale část mozku se sraženou krví.

Celou stavbou se prolínají mystické prvky. Základem je kompozice pěticípé hvězdy (pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářů, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři), symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí.

Uprostřed kostela, ve vrcholu kupole, je vypodobněn červený jazyk jako symbol Jana – mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich umístění do kaplí nad vstupy připomíná meč zasazený v pochvě. Jan nevyzradil zpovědní tajemství, jeho jazyk zůstal skryt v ústech právě jako meč v pochvě.

Hlavní oltář na východní straně sahá až ke galerii druhého patra, na něm tři z andělů nesou zeměkouli ozdobenou pěti hvězdami (pěti tehdy známými kontinenty, na kterých bylo šířeno křesťanství ). Na kouli stojí postava sv. Jana Nepomuckého. Celý prostor působí přes svou mohutnost stěn dojmem lehkosti a vzdušnosti, jako by ho tvořilo jen světlo, nenaleznete žádný tmavý kout, stejně tak jako žádné velkolepé barokní fresky; jen jednoduchou eleganci, která již předjímala architekturu 20. století.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků