Zlatovlásčina Červená Lhota na vás už čeká
Leží trochu stranou, tak pohádkově, že k němu musíte putovat jak princ za svou vyvolenou. Vyloupne se před vámi na poslední chvíli, o to víc elegantní, nádherný.
Z původní kamenné gotické tvrze se proměnil v 16. století za Kábů z Rybňan v skvostné renesanční sídlo, nyní se 16 útulně zařízenými místnostmi. Nejznámější majitel, a bylo jich tu mnoho, byl Vilém Slavata, kterého vymetli oknem při druhé pražské defenestraci.
Současnou novogotickou podobu s renesančními prvky a moderní útulnost získal za posledních majitelů, Schönburgů, kteří ho museli předat v roce 1945 českému státu.
Omítku prý zbarvila krev
Červenou barvu Lhota údajně získala kvůli zločinu, kterého se na své manželce dopustil jeden z majitelů, jakýsi Guntrám. Do té doby bílý objekt se zbarvil krví ženy, kterou zabil, krev pocákala zvenčí omítku, a aby zahladil stopy, nechal zámek natřít na červeno.
Prý jsou to báchorky, za vše může červená střecha a barva zdí s ní asi už tenkrát dobře korespondovala. Ono je to jedno, hlavně že nám zůstala v této podobě zachována.
V zámku několik let žil Karl Dietters z Diettersdorfu, spoluzakladatel německé romantické opery a ve své době známější a lépe placenější hudebník než například Mozart. Krom zmíněné Zlatovlásky se tu točily i Svatby pana Voka, O Kráse a štěstí, Princezna na hrášku, O zatoulané princezně...
Velmi příjemné jsou procházky kolem rybníka, k vyhlídkovému lesnímu altánu nebo zámeckému kostelíku s venkovní kazatelnou. Můžete si půjčit i lodičku a zahrát si na prince. Komu vyhládne a vyprahne, restaurace jsou hned u příchodu do zámku. Lhota je oblíbeným místem svateb.
U hospodářských budov před zámkenm stojí značně monumentální sousoší, alegorie čehosi, co jsem nedokázal rozklíčovat, ale je to opravdu kamenný "nářez", to se rozhodně jděte podívat.
