Článek
Leží trochu stranou, tak pohádkově, že k němu musíte putovat jak princ za svou vyvolenou. Vyloupne se před vámi na poslední chvíli, o to víc elegantní, nádherný.
Z původní kamenné gotické tvrze se proměnil v 16. století za Kábů z Rybňan v skvostné renesanční sídlo, nyní se 16 útulně zařízenými místnostmi. Nejznámější majitel, a bylo jich tu mnoho, byl Vilém Slavata, kterého vymetli oknem při druhé pražské defenestraci.
Současnou novogotickou podobu s renesančními prvky a moderní útulnost získal za posledních majitelů, Schönburgů, kteří ho museli předat v roce 1945 českému státu.
Omítku prý zbarvila krev
Červenou barvu Lhota údajně získala kvůli zločinu, kterého se na své manželce dopustil jeden z majitelů, jakýsi Guntrám. Do té doby bílý objekt se zbarvil krví ženy, kterou zabil, krev pocákala zvenčí omítku, a aby zahladil stopy, nechal zámek natřít na červeno.
Prý jsou to báchorky, za vše může červená střecha a barva zdí s ní asi už tenkrát dobře korespondovala. Ono je to jedno, hlavně že nám zůstala v této podobě zachována.
V zámku několik let žil Karl Dietters z Diettersdorfu, spoluzakladatel německé romantické opery a ve své době známější a lépe placenější hudebník než například Mozart. Krom zmíněné Zlatovlásky se tu točily i Svatby pana Voka, O Kráse a štěstí, Princezna na hrášku, O zatoulané princezně...
Velmi příjemné jsou procházky kolem rybníka, k vyhlídkovému lesnímu altánu nebo zámeckému kostelíku s venkovní kazatelnou. Můžete si půjčit i lodičku a zahrát si na prince. Komu vyhládne a vyprahne, restaurace jsou hned u příchodu do zámku. Lhota je oblíbeným místem svateb.
U hospodářských budov před zámkenm stojí značně monumentální sousoší, alegorie čehosi, co jsem nedokázal rozklíčovat, ale je to opravdu kamenný "nářez", to se rozhodně jděte podívat.
zámecký kostelík Nejsvětější Trojice
neidentifikovatelné sousoší
neidentifikované sousoší