Zdevastovaný zámek v Boru se podařilo městu zachránit

Neobvyklá bílá věž s cimbuřím, zakončená dlouhou špicí je dominantou objektu, který po mnoha šlechtických majitelích skončil jako učiliště. Naštěstí  také malířské, a tak díky odbornému výcviku, kdy se zatíralo vše a bez předchozího škrábání, můžeme spatřit nádhernou původní výmalbu.

„Zámek měla po zestátnění v roce 1945 v péči  armáda, byl tu internát pro učně, část sloužila jako knihovna, kanceláře MKS, dílny pro žáky, závodní jídelna aj. Když jej v roce 1997 jako velmi zdevastovaný získalo do svého majetku město Bor (už se nepíše u Tachova), začalo s kompletní rekonstrukcí, která trvá dodnes a bude pokračovat i v dalších letech,” uvedla kastelánka ing. Galina Marianna Kortanová.

Zámek se využívá pro potřeby města (koncerty, plesy, divadla, přednášky), ale hlavně se stal od roku 2003 vyhledávaným turistickým cílem. Hodinový prohlídkový okruh zavede návštěvníky do nejstarších gotických sálů původního hradu, dále do klasicistního zámeckého křídla a velkého sálu a prohlídka končí ve věži, která slouží jako vyhlídka.

„Památka si zaslouží pozornost, neboť vidíte, jak se zdevastovaný zámek pomalu mění před očima a získává svou zapomenutou slávu. Kromě nových expozic můžete obdivovat zajímavé architektonické prvky od gotiky až po klasicismus. Dominantou je válcová věž, tzv. bergfrit, interiéry se pyšní nádhernými sklípkovými klenbami a renesančními a klasicistními nástěnnými malbami,“ dodala kastelánka.

Začátky hradu jsou spojeny s rodem Švamberků, ti měli původní sídlo na Schwanbergu u Bezdružic, známého coby Krasíkov. Schwan je německy labuť, opeřence měl tento významný rod v erbu.

Borský hrad byl kromě hradeb obklopen soustavou vodních  příkopů a rybníků. Hlídal na křižovatce obchodních cest, které spojovaly Stříbro přes Přimdu s Norimberkem, další vedly do Domažlic a Tachova. Město, které u hradu vyrostlo, pojmenovali Němci Heid, český ekvivalent je Bor.

Švamberkové zde sídlili čtyři staletí, do konce třicetileté války. Dalšími majiteli byli  bratři Krušinové, Bohuslav přívrženec kalicha, Hynek byl jeho nesmiřitelným odpůrcem. To mezi bratry bývá.

Chátrající hrad koupil další Švamberk, Jan. Nechal ho přestavět na pohodlné sídlo. Za to, že je uvnitř vše vzdušné, světlé vděčí objekt Loewenstein-Wertheimům, kteří Bor zakoupili začátkem 19. století.

Rozmáchli se do módního romantismu, zbořili ale gotické východní křídlo. Netušili, že je za to památkáři nebudou mít rádi. Vyřádili se i uvnitř, pohodlí bylo přednější než nějaká historie. V jejich duchu pokračovali i po válce nastoupivší představitelé pracujícího lidu. Sice se vyloženě neničilo, ale k dispozičním změnám docházelo.

V devadesátých letech  se zámek stal předmětem úvěrového podvodu, takových objektů u nás bylo více, městu se ho podařilo zachránit. Od roku 2003 se stává pseudogotický zámek vyhledávaným turistickým cílem.