Hlavní obsah
Vodopády Mumlavy Foto: Vratislav Konečný

Za deset hodin zvládnete přejít Krkonoše z Harrachova až na Pomezní boudy

Hřebenovka to není dlouhá, asi 35 kilometrů, ale chvílemi ve stoupácích dost náročná. Asi nejhorší úsek vede od Slezského domu na Sněžku, kamenitý chodník dá utahaným svalům zabrat. Po cestě vystoupáte asi 1760 výškových metrů, sejdete jich 1420.

Vodopády Mumlavy Foto: Vratislav Konečný
Za deset hodin zvládnete přejít Krkonoše z Harrachova až na Pomezní boudy

Lanovkou je to pohodlnější

Nejlepší je vyjet z Harrachova lanovkou na Čertovu horu, tím se dostanete do základní výšky. Lanovka vyjíždí v 9.00 a jezdí každou půlhodinu.  

Je to pohodlné, ale minusem je, že neuvidíte vodopády a obří hrnce na Mumlavě. Z Čerťáku se přes Dvoračky dostanete na Labskou louku. Lanovka vám ušetří spoustu času.  

Od pramene Labe na hřeben a ke Špindlerovce

Cesta z Harrachova podle Mumlavy po modré je hodně stoupavá a hned zpočátku dá docela zabrat. Pokud se po ní dáte, je na rozcestníku na Krakonošově snídani dvojí možnost - buď se vydat občerstvit na Voseckou boudu, nebo pokračovat rovnou k prameni Labe. 

U pramene bývá většinou nával, ale otevře se panorama přes Labskou boudu na vrcholky nad Špindlerovým Mlýnem. Táhlé stoupání nás vyvede podle České budky na Violík (1472 m. n. m), kolem strmých stěn Sněžných jam přes Vysoké Kolo (1506 m) pod Mužské kameny, sedlem se dá sejít na Martinovku, ale hřebenovka dál pokračuje na Dívčí kameny.

Pohledy do nížiny ve Slezsku jsou úchvatné, zvláště když plují nad krajinou mraky a občas zakryjí stínem místa ozářená sluncem. Od bývalé Petrovy boudy už se schází ke Špindlerovce, cesta je tu asfaltová, občas potkáte někoho na kolečkových bruslích nebo lyžích.

Nad polskými plesy na Sněžku

Špindlerova bouda je nástupem ke druhé polovině cesty. Stoupání nad ni po viklajících se šutrech dává opět zabrat, vyvede vás pod Malý Šišák. Po nějaké době stanete na vyhlídce nad Malym a Welkim Stawem (Malý a Velký rybník), polskými plesy, z vyhlídky je už vidět Sněžka.

Stezka vede mezi klečí, ale již se jde celkem pohodlně, pokud se chcete občerstvit, bude to ještě chvíli trvat. Slezský dům stojí na polské straně, berou tu ale bez problému koruny, jen cena za cokoli je horskopřirážkově natažená. 

Mlha, že by se dala krájet

A už jsme u úpatí Sněžky (1602 m. n. m.), dá se jít po silnici, ale to je trochu degradace celého výšlapu, takže pěkně na stoupák po kamenech nahoru. Občas vás předběhne pes, není jich tu s páníčky málo, občas nějaký „vlčák“, který má Krkonoše jako běžeckou trať. Pokud máte walkingové hole, tady se do nich opřete rádi.

Najednou se přihnala mlha a dost silný vichr a cesta k vrcholu Sněžky se stala trochu dramatickou. Na nejvyšší hoře bylo lautr nic k vidění, ostrý vítr přimačkával k zemi. V nové Poštovně bylo útulno, ale jen na čaj a rychle k cíli.

Dlouhé klesání rozbrnká namožené svaly i klouby

K Pomezním boudám je dlouhé klesání, během asi 20 minut se znovu vyčasilo, typicky horské počasí a k Jelení boudě už to byla pohoda. Jen klouby už měly chvílemi dost, francovka ale umí divy.

Pomezní boudy jsou na dohled, pomalu se stmívá, cesta je nadoraz, ale dá se zvládnout. Je to však makačka, bez tréninku to raději rozdělte na dvě etapy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků