Článek
Ač město, obklopené ze tří stran vodou, vypadá starobyle, opak je pravdou. Procházíte naprosto přesnou replikou. Nechce se věřit, že tu před desítkami let zůstaly jen ruiny. Němci tu vybudovali jednu z atlanských námořních základen, jejich ponorky byly v první fázi války postrachem konvojů dopravujících z USA do Britanie potřebný materiál.
Maloňané loupili i objevovali
Krom pirátů, francouzsky bukanýrů, jako byl legendární „postrach Angličanů“ Robert Surcouf, pod jehož měděnkou pokrytou sochou se fotí davy, nezapomeňme na jméno objevitele Kanady Jacquese Cartiera (1491-1557). Jeho tři námořní výpravy vystrojil francouzský král, mořeplavec měl objevit cestu do Číny. Ústí řeky, kterou pojmenoval po svatém Vavřinci, do konce života pokládal za kanál vedoucí do vybájené země nesmírného bohatství. Ale i objevitelé drancovali, takže to někdy bylo jedno, jestli je pirát oficiálně, nebo z příležitosti.
Chvíli suchou nohou, potom úprkem
Písečné pláže se rozprostírají pod hradbami, moře ustupuje podobně jako u proslulého kláštera Mont St. Michel. Jako jediný se koupu, za velikého aplausu všudypřítomných Japonců. Jejich dětinské nadšení nad vším jakkoli mimořádným je nakažlivé, na znamení obdivu dostávám s úklonou láhev výborného saké. Ale Malo má nepřeberné množství výborných kavárniček, vinárniček, cidre, jablečný alkoholický mošt je tu fantastický. A k tomu bretaňské palačinky. Za ně šel bych světa kraj. Ale ne do moře, rozdíl mezi odlivem a přílivem je 15 metrů a voda stoupá hodně rychle, takže je to před ní docela slušný úprk. Při odlivu dojdete po pláži až k ostrovu Grand Bé, kde má hrob politik a spisovatel Francois Chateaubriand. Na to mi ale nezbyl čas, moře útočilo na město. Ani k pevnůstce National, postavené proslulým architektem Vaubanem nebylo možné se dostat. Němci ji za války použili jako vězení pro rukojmí. Cartier je pochován v katedrále svatého Vincenta, v roce 1944 ji zničilo bombardování, takže opět replika.
Zavřete oči a přijdou sami...
Ale pokud se necháte unášet úzkými uličkami, pak si sednete na hradby nad velkým přístavem a budete pozorovat kymácení tisíců stěžňů plachetnic, vůbec vám nepřijde, že nesedíte ve středověku. Vedle vás se možná nechá portrétovat nějaká krasavice, určitě vás dostanou pouliční muzikanti, černé rybářské čepice, šátky kolem krku a tahací harmonika. Zavřete oči, a uslyšíte je – povely kapitánů při nakládání zásob na šalupy, houpavý zpěv mužstva při vytahování hlavní plachty a práskání větrů do košovek.
Opilecké hlasy z přístavních putyk, do chřípí vám vnikne vůňosmrad chaluh na pláži, ostrý odér naložených slanečků. Křik racků a smích lehkých holek vítajících námořníky. Saint Malo je stále tím pirátským městem, i když tu místo nádherného zvonivého louisdoru platíte eurem.
