Hlavní obsah
Foto: archiv hradu

Z Cimburku na Cimburk, ruiny hradů slavného moravského rodu jsou turistickou lahůdkou

Cimburky máme dva, oba ve stavu zříceném, přesto hrad zvaný Nový Cimburk u Koryčan na Kroměřížsku je zásluhou občanského sdružení na tom o něco lépe. Oni Cimburky byly tři, první stával ve 12. století u Kutné Hory, ale nic se o něm prakticky neví.

Foto: archiv hradu
Z Cimburku na Cimburk, ruiny hradů slavného moravského rodu jsou turistickou lahůdkou

Druhý si postavil Bernard z Cimburka u Svitav. Na táhlém návrší stojí rozvaliny hradu, ruina je dlouhá téměř sto metrů. Připomínán je roku 1308. Roku 1320 se Bernard  majetku vzdal, přesídlil na nový, velmi mocný hrad, který si nechal postavit nedaleko Kyjova u Koryčan.

Tak třeba lučištnická střílna...

Třetí, Nový Cimburk, je nejzajímavější, je postaven ve stylu francouzské fortifikační architektury. Stavěli ho v letech 1327 až 1333. Jak mi sdělil kastelán Pavel Kudlička na dotaz, co je na hradě nejzajímavější, je to prý střelecké okno pro lučištníka, v době, kdy již se používaly palné zbraně.

Ruina je to nádherná, Morava má co ukázat. Dvouvěžová bergfritová dispozice z Cimburka činí prvořadou památku. Kdo má rád romantické zříceniny, ten si tu přijde na své, dobová atmosféra tu dýchá z každého šutru. A těch pověstí, co se o hradu vypráví, s těmi se seznámíte na místě. Hrad je v soukromých rukou.

Bohužel i přes záchranářské práce sdružení Polypeje se ne vše z ruiny podařilo zachránit, ale na udržení se každoročně maká o sto šest, otevřeno je po celý rok. Cimburkové zde nepobývali dlouho, hlavní rodová větev se usadila na Tovačově, psali se poté Tovačovští z Cimburka.

Významná moravská šlechta

Starobylý moravský rod je nositelem takzvaného mluvícího znaku. Na červeném poli jsou stříbrná cimbuří, tzv. stínky, většinou pod sebou, bývají tři, ale počet se může různit. Klenot na erbu jsou přílba s křídly v barvě rodu, nebo psí hlava.

Tovačovští byly mocným rodem do historie se zapsaly dvě osobnosti – Jan Tovačovský (1416 - 1464), moravský zemský hejtman v pohusitských bezkrálovských dobách, jeho syn Ctibor (1439 - 1464) byl úspěšným politikem a válečníkem, podporoval Jiřího Poděbrada, po jeho smrti i nástup Jagellovců na český trůn. Byl znalcem zemského zvykového práva, které sepsal s titulem Tovačovská kniha. Rod vymřel po meči počátkem 16. století.

Cimburk často měnil majitele, kromě šlechty ho také obývala loupeživá cháska, která drancovala okolí. Když pominulo nebezpečí tureckého vpádu do Evropy, ztratil hrad na významu, nakonec začal chátrat.

Ve 20. století se téměř každou zimu část hradu zřítila, nebylo, kdo by ho udržoval.  Přesto patří mezi naše nejhezčí hradní zříceniny, které stojí za to navštívit.

Celý rok se tu něco děje, sdružení je velmi činné, programy uprostřed zříceniny jsou značně navštěvované.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků