Článek
Kdy jste přišel na opočenský zámek?
1. 1. 2019 - takže jsem tady půl roku. Přišel jsem ze Sobětuch, což je vesnice vedle Chrudimi, jsem tedy Východočech. Začínal jsem na zámku ve Slatiňanech, kde jsem pracoval deset let jako průvodce, pokladník, zahradník, uklízečka – dělal jsem všechno možné, protože jsem tam nastoupil i na stálý pracovní poměr. Také jsem provázel na zámku Hrubý Rohozec, Hrádek u Nechanic a Nový hrad u Jimlína. Dále jsem dva roky pracoval na Sychrově v oddělení správy mobiliárních fondů a zámeckých knihoven, jezdil jsem po inventurách a staral se o mobiliář, který je v 18 hradech a zámcích v Pardubickém, Královéhradeckém a Libereckém kraji.
Jak se v novém působišti cítíte?
Moc pěkně. Místní mě přijali velmi dobře. Po třech měsících se mi dal dohromady i byt, takže už bydlím přímo na zámku. Okna mám přímo do zámeckého parku, takže jedinečný výhled. Jediné, co mě trochu děsí, jsou čtyřmetrové stropy – ještě jsem tam nebydlel v zimě.
Jaké máte nejbližší cíle?
Chtěl bych začít upravovat zámecký park. Chtěl bych se vrhnout na údržbu, aby se parku vrátila původní krása.
A ty vzdálenější?
Mám i střednědobý cíl. V roce 2022, což je za tři roky, bych rád v zámku zpřístupnil druhé patro, kde jsou krásně zachované interiéry. Plánuji i trochu zreinstalovat trasu v prvním patře, aby to tu vypadalo stejně jako za Colloredo-Mansfeldů na přelomu 19. a 20. století.
Proč jste zvolil rok 2022?
Rok 2022 není vybrán náhodně, je to z toho důvodu, že v roce 1922 zpřístupnili Colloredo-Mansfeldi opočenský zámek. Bude to tedy k stoletému výročí. Právě ke sto letům bychom rádi upravili okruhy, doplnili trasu a zpřístupnili druhé patro.
Setkal jste se už s paní hraběnkou Kristinou Colloredo-Mansfeldovou?
Ano, vždyť jsme sousedé. A myslím si, že máme stejný cíl, aby to tady prosperovalo a aby se to zachovalo pro budoucí generace.