Článek
Z Antýglu k Čeňkově Pile
Jedno z mála frekventovaných míst na Šumavě, kam cyklisté nesmějí, je stezka podle Vydry, vyhrazená pěším a přizpůsobená vozíčkářům. Většina návštěvníků zaparkuje u bývalé sklárny Antýgl, název vznikl z německého ein Tiegel (jeden tyglík nebo jedna huť).
Jezdí sem autobus z Modravy i ze Srní. Je tu vyhledávané tábořiště, nyní zrekonstruované, i s restaurací. Několik desítek metrů přejdete po asfalce ke kamennému mostu, před nímž vás cesta pošle lesním přítmím podle toku Vydry.
Čím je Vydra tak mimořádná? Máte tu pocit pohody. Přinutí vás to samo sednout si na břehu, sejít do koryta na obří balvany a jen tak se dívat, jak tu kouzlí voda. Pokaždé je to jiné, jednou je koryto plné, v některých místech se to vaří, pění, pak zase v tom samém místě najdete poklidný proud, či si našla cestu kolem jiného kamene.
Obří balvany v řečišti dělají řeku mimořádnou. Slunce si hraje na hladině, a když jsou fotomraky, nevíte, kam dřív namířit objektiv. Turnerova chata je pojem s Vydrou spojený. Nejprve lesní bouda postavená v roce 1888, shořela v roce 1932, a poté obnovená jako restaurace, nyní také sama zrestaurovaná. Sehnat v sezoně místo u stolu je umění, spíš si chvilku musíte počkat. Domov tu má i večerníčkový Vydrýsek.
Proudilo jí zlato
Řeka snášela zlato z okolních hor do Otavy, kde se tok zklidnil a dalo se v ní rýžovat, občas se ještě nějaká zlatinka dá najít. Zlatonosný byl i přítok Vydry, Hamerský potok. Bočním tokem je i technická památka - Vchynicko-tetovský kanál, jímž se plavilo šumavské dřevo dále na Prahu.
Cílem cesty je Čeňkova Pila, nechal ji v letech 1868-1870 postavit pražský obchodník dřívím Čeněk Bubeníček. Údajně tu při pobytu Bedřicha Smetany vznikly první tóny symfonické básně Vltava. A už jste zpět v civilizaci, takže na autobus a sbohem, Vydro. Ne naposled.
