Hlavní obsah

V prvorepublikových filmech představovala Jiřina Šejbalová ponejvíce svůdnice a nevěrnice

Novinky, Robert Rohál

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Aktualizováno

Bylo to v minulých dnech, kdy uplynulo sto deset let od narození Jiřiny Šejbalové, dlouholeté členky činohry Národního divadla Praha. Vynikající česká herečka ale natočila také pěknou řádku filmů, kde naplno zúročila svůj dramatický i komediální talent.

Foto: archiv autora

Miriam Kantorková a Jiřina Šejbalová v komedii Zlatá svatba, kterou natočil režisér Jaroslav Mach.

Článek

Jiřina Šejbalová se narodila 17. září 1905 v Praze. Už odmala zpívala a projevovala herecký talent, v čemž ji její rodiče jen podporovali. Talentovanou dceru poslali na konzervatoř, kde v letech 1920 - 1925 navštěvovala operní oddělení, přičemž dva roky docházela na dramatické oddělení. Po absolvování školy jí Karel Hugo Hilar nabízel angažmá v Národním divadle, ale namísto toho hostovala v brněnské operetě a poté na scéně avantgardního divadla Dada Jiřího Frejky.

Nabídku z Národního divadla přijala až v roce 1928 a na naší první scéně hrála až do svého odchodu do důchodu (1971). Představila se v nepřeberné plejádě dramatických i komediálních rolí. Nelze nevzpomenout na její Lady Chilternovou (O. Wilde - Ideální manžel), Donu Angelu (Calderon de la Barca - Dáma skřítek), Chrobačku (Čapkové - Ze života hmyzu) nebo Phoebe Ricovou (Osborne - Komik).

Na plátně debutovala talentovaná herečka v roce 1929 (bylo to ve filmu Hanka a Jindra), teprve potom se objevila ve snímcích Ze soboty na neděli (1931), Záhada modrého pokoje (1933), Rozvod (1936), Kvočna (1937), Cech panen kutnohorských (1938) nebo Maskovaná milenka (1940) - vesměs šlo ale o role povrchních krasavic a nevěrnic.

Po Maskované milence se objevila na stříbrném plátně až o osm let později, a to v komedii Hostinec U kamenného stolu (1948). Postavou švarné hostinské odstartovala druhou část veleúspěšné filmové kariéry. Avšak její životní rolí byla postava Kláry v dramatu Vlčí jáma (1957), který se dostal až na MFF do Benátek. Tehdy aspirovala na hlavní cenu za herecký výkon, avšak o jeden jediný hlas ji porazila italská hvězda Sophia Loren, a tak si česká herečka z benátského festivalu nakonec odvezla alespoň speciální medaili.

Z dalších filmů z rozhraní 50. a 60. let, v nichž se herečka s charakteristickým a nezaměnitelným hlasem objevila, možno zmínit například drama Romeo, Julie a tma (1959) nebo filmovou adaptaci slavné Hrubínovy Srpnové neděle (1960), kde měla - stejně jako předtím na jevišti - postavu Marie Vachové.

Když se v 60. letech přehrála do babičkovských rolí, nebyly to jen hodné a sympatické postarší dámy. Dokládá to komedie Světáci (1969), kde ztvárnila postavu "bordelmamá" Trčkové. Vynikající komediální kreaci předvedla v komedii Zlatá svatba (1972), kde si zapartneřila s Bohušem Záhorským. Objevila se s ním i ve filmu Náš dědek Josef (1976). Malou, leč výraznou rolí byla její sousedka Bernardová v dramatu Den pro mou lásku (1977). Poslední příležitost dostala ve filmu Sólo pro starou dámu (1978), kde měla hlavní roli.

Herecky vděčné postavy vytvořila rovněž pro televizi. Patří k nim její hrdinka v psychothrilleru Promiňte, omyl... (1963), Blaženka v komedii Láska jako trám (1967), Otýlie Krásná v seriálu Sňatky z rozumu (1968), babi Jonášová v komedii Tchýně (1969), nerudná tetička v sitcomu Taková normální rodinka (1970) nebo Andula v inscenaci Nezralé maliny (1980).

Vdaná byla Jiřina Šejbalová jen jednou, a to za advokáta Jaroslava Pipka, kterého přežila o devět let. Zemřela na rakovinu 23. srpna 1981. Bylo jí 75 let.

Reklama

Výběr článků

Načítám