Článek
Jiřina Šejbalová se narodila 17. září 1905 v Praze. Už odmala zpívala a projevovala herecký talent, v čemž ji její rodiče jen podporovali. Talentovanou dceru poslali na konzervatoř, kde v letech 1920 - 1925 navštěvovala operní oddělení, přičemž dva roky docházela na dramatické oddělení. Po absolvování školy jí Karel Hugo Hilar nabízel angažmá v Národním divadle, ale namísto toho hostovala v brněnské operetě a poté na scéně avantgardního divadla Dada Jiřího Frejky.
Nabídku z Národního divadla přijala až v roce 1928 a na naší první scéně hrála až do svého odchodu do důchodu (1971). Představila se v nepřeberné plejádě dramatických i komediálních rolí. Nelze nevzpomenout na její Lady Chilternovou (O. Wilde - Ideální manžel), Donu Angelu (Calderon de la Barca - Dáma skřítek), Chrobačku (Čapkové - Ze života hmyzu) nebo Phoebe Ricovou (Osborne - Komik).
Na plátně debutovala talentovaná herečka v roce 1929 (bylo to ve filmu Hanka a Jindra), teprve potom se objevila ve snímcích Ze soboty na neděli (1931), Záhada modrého pokoje (1933), Rozvod (1936), Kvočna (1937), Cech panen kutnohorských (1938) nebo Maskovaná milenka (1940) - vesměs šlo ale o role povrchních krasavic a nevěrnic.
Po Maskované milence se objevila na stříbrném plátně až o osm let později, a to v komedii Hostinec U kamenného stolu (1948). Postavou švarné hostinské odstartovala druhou část veleúspěšné filmové kariéry. Avšak její životní rolí byla postava Kláry v dramatu Vlčí jáma (1957), který se dostal až na MFF do Benátek. Tehdy aspirovala na hlavní cenu za herecký výkon, avšak o jeden jediný hlas ji porazila italská hvězda Sophia Loren, a tak si česká herečka z benátského festivalu nakonec odvezla alespoň speciální medaili.
Z dalších filmů z rozhraní 50. a 60. let, v nichž se herečka s charakteristickým a nezaměnitelným hlasem objevila, možno zmínit například drama Romeo, Julie a tma (1959) nebo filmovou adaptaci slavné Hrubínovy Srpnové neděle (1960), kde měla - stejně jako předtím na jevišti - postavu Marie Vachové.
Když se v 60. letech přehrála do babičkovských rolí, nebyly to jen hodné a sympatické postarší dámy. Dokládá to komedie Světáci (1969), kde ztvárnila postavu "bordelmamá" Trčkové. Vynikající komediální kreaci předvedla v komedii Zlatá svatba (1972), kde si zapartneřila s Bohušem Záhorským. Objevila se s ním i ve filmu Náš dědek Josef (1976). Malou, leč výraznou rolí byla její sousedka Bernardová v dramatu Den pro mou lásku (1977). Poslední příležitost dostala ve filmu Sólo pro starou dámu (1978), kde měla hlavní roli.
Herecky vděčné postavy vytvořila rovněž pro televizi. Patří k nim její hrdinka v psychothrilleru Promiňte, omyl... (1963), Blaženka v komedii Láska jako trám (1967), Otýlie Krásná v seriálu Sňatky z rozumu (1968), babi Jonášová v komedii Tchýně (1969), nerudná tetička v sitcomu Taková normální rodinka (1970) nebo Andula v inscenaci Nezralé maliny (1980).
Vdaná byla Jiřina Šejbalová jen jednou, a to za advokáta Jaroslava Pipka, kterého přežila o devět let. Zemřela na rakovinu 23. srpna 1981. Bylo jí 75 let.