Článek
V dušičkovém týdnu navštěvuji místa posledního odpočinku, ale nerad pláču nad cizím hrobem. Má žena naopak ráda setrvá alespoň chvilku v blízkosti duší slavných osobností. Naším kompromisem byla návštěva hřbitova Père Lachaise (krásně se vyslovuje - perlašéz), který je v Paříži mezi 10 TOP turistickými atrakcemi.
Mohutné hrobky bohatých, prosté hroby umělců a umělecky ztvárněné památníky obětem válek ohromí snad každého. Vše má trochu jinou dimenzi než jsme zvyklí. Père Lachaise je stokrát větší než náš Slavín a bez mapky se hledaný hrob nenajde. Barevnou kulisou jsou pak pole chryzantém a pestré kytice se stuhou pařížské radnice.
Jedinou českou stopou mezi sedmdesáti tisíci hroby je památník československým vojákům. Nápis „…československým vojákům padlým na francouzské půdě za Francii a svobodu své vlasti,“ každého našince potěší.
Hloučky návštěvníků prozradí, kde odpočívá zpěvačka Edith Piaf, spisovatel Balzac, hudební skladatel a virtuóz Chopin, básník Apollinaire, malíř Modigliani, dramatik Molièr, vynálezce Gramme…
Nejvíce lidí postává kolem hrobu zpěváka Jima Morrisona z legendárních Doors. Z Ameriky odešel, aby ještě mlád nalezl smrt v Paříži. Cesty hvězd jsou někdy nevyzpytatelné. Fanynky si jeho poslední místo našly a stále mu posílají vzkazy. Když už není místo na desce hrobu, píší na nejbližší strom. Možná, že odcizení jeho busty z hrobu bylo také z lásky.
Zmíněným slavným podvodníkem byl jakýsi Alexander Staviski slovanského původu, který vynikal mimořádnou schopností získávat peníze od druhých. Ty samozřejmě nevracel a když byl v úzkých, spáchal ve třicátých letech sebevraždu. Na tom by nebylo nic mimořádného, kdyby kvůli tomu nevznikly fašistické nepokoje s desítkami mrtvých a nepadla vláda. Jeho jméno není z pochopitelných důvodů uvedeno na rodinné hrobce, ale na seznamu pohřbených ano.
Temnou stránkou dvousté existence Père Lachaise jsou dvě bitvy svedené zde v 19. století se vší parádou - zákopy, dělostřelbou i popravami. První bitva se odehrála v r. 1814 proti ruské armádě, která zvítězila a mezi hroby se utábořila. V druhém případě to odnesli komunardi několika stovkami padlých v období Pařížské komuny v roce 1871.
Návštěva míst posledního odpočinku významných lidí je připomenutím, kolika velikánům jsme vděčni za nesmrtelná umělecká díla, technické objevy nebo za jejich oběti nejvyšší. Na jednom francouzském památníku obětem válek je napsáno: „Zemřeli jsme, aby vy jste mohli svobodně žít.“
