Článek
Mana turistova sestoupila z nebes báně, sluneční paprsky se opřely do jehličnanů, a hlavně do skal. Stál jsem pod mohutnou skalní sedmdesát metrů vysokou hradbou, patnáct set metrů dlouhou, pnoucí se nad obcí Tisá v severních Čechách. Při dobré viditelnosti zahlédnete z okraje útesu kužely Českého středohoří.
Ale spíše v létě, lézt v zimě na hranu skal není zrovna bezpečné.
Nádhera pískovců v zimě, v létě
Od tabule Vstup do skal, kde mě autobus vyklopil, je to ke skutečnému vstupu do fantastických skalních měst, Malých a Velkých stěn, trochu do kopce. Ponoříte se do divukrásného světa bizarních pískovcových útvarů, jejich krása okouzlí v každém ročním období.
Když mráz a sníh čarují
Teď tu leží sníh, musíte se brodit, prodírat. Tohle je zima, to je nádhera. Skály s bílou čepicí vypadají jako pohádkové kulisy. Že tu občas někdo projde, je patrné ze stop, ale moc návštěvníků tu není.
Naprosté ticho, jen někde na nebi se ozývá káně. Stěny kolem jsou plné skob, kruhů, někde jsou i kousky lan. Pískovcové lezení tu má tradici, v létě je na věžích možnost zahlédnout horolezce všech věkových kategorií.
Skály plné skřetů
Do roku 1918 se do skal bez průvodce nesmělo, byla obava, aby tu někdo nezabloudil, také z toho byla slušná živnost. Obec se psala Tyssa, skály Tyssaer Wande, oblast byla součástí Sudet.
V Tisé začínala cesta po Krušnohoří. Skály měly nedobrou pověst, na zlé skřety se tu hodně dalo, byly oblíbenými strašidly. Ve skalách hlídali poklad – roku 1813 za napoleonských válek došlo k bitvě u blízkého Chlumce. Pokladník francouzského pluku Charles Louis Leduquin ve skalách ukryl vojenskou pokladnu. Po konci válek se Tisé vrátil, ale poklad už nikdy nenašel.
Skřeti, kteří tu bydleli, byli naštvaní na hledače, jichž se tu vyrojily spousty, a tak jim házeli do cesty bludné kořeny.
Romantismus otevřel dobu výletování
Kapitulovali, když se sem nahrnuli turisté. Němečtí, Čechů bylo méně než šafránu. Proto také dostaly skalní útvary německá jména. Přesvědčit se můžete v publikaci Führer durch die Böhmische Schweiz z roku 1864, pokud ji máte doma.
Turistika rostla hlavně v období romantismu. Na společné výlety do skal vyrážely skupiny lidí, mnohdy s cestovními koši plnými jídla. Piknikovalo se a vedly se řeči. Vlastenecké, duchaplné, četly se básně, „ochalo se” nad wunderbar scenerie. Malé stěny, nalevo od pokladny, jsou hezčí, plné úzkých průchodů, skalních oken, je jich tu asi nejvíc v našich pískovcích. 19 útvarů nese pojmenování: Janusova hlava, Kazatelna, Jeskyně oblud, Sloní noha...
Ve Velkých narazíte na zdejší symbol - Žábu, Sťatého majora, Napoleonovu botu, Tank, Slona, Hubeného doktora… Jméno nese kolem 60 skal.
Chůze sněhem je obtížnější, ale projít se dá docela dobře. Nehrozí žádné pády, pár míst je trochu akrobatických, ale zhruba po hodině pomalé chůze mě uvítala Turistická chata.
Je vyhlášená, obsluha kmitá, a tak na výborné jídlo dlouho nečekáte.
