Hlavní obsah
Vlasta Fialová a Robert Vrchota ve filmu Divá Bára. Foto: archiv autora

Už první film Divá Bára přinesl herečce Vlastě Fialové velkou mezinárodní slávu

Před devětaosmdesáti lety se narodila herečka Vlasta Fialová, jejíž první rolí na plátně byla titulní hrdinka filmu Divá Bára. Díky této postavě se stala populární v Latinské Americe, Japonsku i Austrálii. Bohužel to bylo v době, kdy se u nás hvězdný kult příliš nepěstoval.

Vlasta Fialová a Robert Vrchota ve filmu Divá Bára. Foto: archiv autora
Už první film Divá Bára přinesl herečce Vlastě Fialové velkou mezinárodní slávu

Vlasta Fialová se narodila 20. ledna 1928 v Brně v umělecké rodině. Oba rodiče působili v brněnské opeře, a jak herečka později často vzpomínala, tak v divadle vyrostla.

Byly jí čtyři roky, když se objevila  coby děvčátko s kočárkem v baletu Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky. Vedle toho hrávala ve školním divadle, chodila do baletní školy Ivo Váni Psoty a a zpívala v dětském divadelním sboru pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Později začala studovat zpěv u Marie Řezníčkové.

Když v roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou konzervatoř, byla konečně spokojená. Školu absolvovala v roce 1947 a potom zamířila do svého prvního angažmá v Opavě. Po jedné sezóně přešla do Olomouce, ale ani tam nepobyla dlouho. I když tam odehrála patnáct premiérových rolí, v roce 1950 odešla do Brna, kde se stala členkou činohry Státního divadla.

Na této scéně, kde se dokonale zabydlela a působila až do své smrti, vytvořila  řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru. Byly to například Mladá kněžna v Lucerně, Brechtova Matka Kuráž, Gizela v Kočičí hře, Plajznerka v Dalskabátech nebo Líza Doolitlová v Pygmalionu.

Úspěšně  spolupracovala také s filmem a televizí. Debutovala titulní rolí ve zfilmované povídce Boženy Němcové Divá Bára (1949). Snímek režiséra Vladimíra Čecha se setkal s úspěchem doma i v zahraničí. Filmový debut přinesl mladé herečce  popularitu v Latinské Americe, Japonsku i Austrálii. V Japonsku jí dokonce zvolili nejkrásnější herečkou, zatímco z Austrálie jí chodily obdivné dopisy ještě dva roky po premiéře.

Po tomto úspěchu se půvabná herečka objevila záhy i v dalších filmech, jako byly Z mého života (1955), Legenda o lásce (1956), Občan Brych (1958) nebo Policejní hodina (1960). V sedmdesátých létech hrála ve filmech Touha Sherlocka Holmese (1971) a Tam, kde hnízdí čápi (1975), ale pak už převažovala hlavně divadelní a televizní práce.

Na televizní obrazovce se zase objevila v titulech Vdova Capetová (1964), Věc Makropulos (1967), Lucerna (1967), Vojnarka (1968) a řadě dalších. Režisér Petr Tuček ji obsadil i do televizních seriálů Legenda o živých mrtvých (1971), Ctná paní Lucie (1972) a Muž, který nesmí zemřít (1977).

Herečka Vlasta Fialová, které byl v roce 1964 udělen titul zasloužilé umělkyně, se uplatnila rovněž v rozhlase a dabingu a pedagogicky působila na brněnské JAMU, kde vyučovala předmět melodram. Vedle toho občas zpívala i natáčela, hlavně šansony. V posledních letech svého života si zahrála třeba v seriálech Největší z Pierotů (1990) a Detektiv Martin Tomsa (1994) nebo ve Vorlíčkově pohádce Kouzelný měšec (1996).

Vlasta Fialová byla dvakrát vdaná. Poprvé za herce Jiřího Tomka (1931 - 2013), s nímž měla syna Jiřího. Manželství ale netrvalo dlouho. Poté se stal jejím životním partnerem až do jeho smrti další brněnský herec Zdeněk Kampf (1920 - 1987). Ovdovělá herečka ho přežila o jedenáct let. 

Zemřela nečekaně a uprostřed práce 13. ledna 1998 - týden před svými sedmdesátými narozeninami. Bylo to těsně před uvedením premiéry televizní adaptace divadelní hry Stromy umírají ve stoje (1998), kde ztvárnila hlavní roli.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků