Článek
Začátkem léta se na českém hudebním trhu objevilo CD Já svý sny mám Vladyho Gryce. Jste autorem všech písní, které jste i aranžoval a natočil. V jaké žánru se album pohybuje?
Album nabízí skoro pro každého něco… Tedy vše kromě lidovky, dechovky a heavy metalu. Myslím, že vy tomu říkáte střední proud. Já osobně nemám rád žádné škatulkování, pro mě existuje jen dobrá a méně dobrá muzika. Hudba, která vychází ze srdce, nemůže být špatná. Tak tomu bylo i u tohoto alba.
Jde o melodie, a to od šansonu až po rock. Nechal bych to na posluchačích, ať si pro naši hudbu najdou sami vhodný šuplík. Samozřejmě člověk nesmí opomenout, že my oba, Vlady i já, se již pohybujeme ve věku dospělosti a ty většinou technické experimenty rádi přenecháme dvacetiletým kolegům. Trendy jsou výmysly těch, kteří je potřebují. Já sázím raději na kvalitu.
Jaká byla spolupráce s Vladym Grycem a jak se vlastně dlouho znáte?
Málokdy jsem zažil tak příjemnou a konstruktivní spolupráci. Ostatně pracujeme spolu už roky jako autorské duo a jako skladatel a textař jsme vyprodukovali už řadu demo nahrávek, které pak Vlady nazpíval. On zpívá holt lépe, než já v češtině. A protože to všechno už znělo hodně profesionálně, vznikla myšlenka udělat muziku na celé album Vladymu takzvaně přímo na tělo. A kdo může napsat zpěvákovi lepší texty, než on sám. Po dlouhém výběru plném diskuzí a konstruktivních dohadů jsme se shodli na oněch dvanácti titulech tohoto alba.
Co se vám ještě líbí na zpívajícím textaři Vladym Grycovi?
Především jeho schopnost přijímat kritiku. Vlady se vrátil ke zpívání poměrně pozdě. Na začátku na sebe narazily dva různé světy, zpívající textař a dlouholetý producent - a to se občas neobešlo zcela bez zaskřípání. Tu byl tón, který nebyl zazpívaný čistě, tam špatný důraz ve frázi, některá místa v písničce jsme nahrávali možná i dvacetkrát a já si říkal: "Pane Bože, copak to nechápe?". Ale nezažil jsem ani jednou, že by se Vlady urazil, nebo se celý dotčený stáhnul do své ulity. Ne, některé písničky jsme jednoduše odložili stranou a za pár dní je nazpíval znovu a najednou znělo všechno úplně v pořádku. Cvičil, dokonce si myslím, že chodil na hodiny hlasové výuky. V tomto směru jsem se zase učil já od něj. Se mnou to zkrátka není jednoduché.
Máte za sebou řadu písní ještě z éry, kdy jste psal pro Helenu Vondráčkovou. Které z těchto písniček pokládáte za nejlepší?
Na to nedokážu odpovědět. Všechny písničky mají pro mě stejnou hodnotu, byly produkovány s nekonečnou dávkou entusiasmu a v podstatě každá z nich je součástí mě samotného. To, že potom několik z nich bylo úspěšných a z některých se staly dokonce hity, to nemohl předem nikdo vědět. Je to hezké a těší mě to.
Ale dost už o minulosti, která mě dnes vlastně už jen pramálo zajímá. Dalo by se mluvit o celé řadě skladeb z posledních let, i tady v Německu, které byly neméně úspěšné a na jejímž konci stojí momentálně právě Vladyho album.
Písnička Te Quiero boduje už několik týdnů v rozhlasové hitparádě Česká dvanáctka...
Vím o tom a nemohu nemít radost. Každý úspěch u publika potěší.
Úspěšný tandem Vlady Gryc a Hellmut Sickel.