Téměř půl tisíciletí staré zvony čekají na záchranu

Oba zvony jsou opravdovými skvosty, vždyť jeden byl ulit roku 1545 a druhý 1559. Patří k nejcennějším památkám, které se v obci pod Orlickými horami vyskytují, a nové vedení Přepych v čele se starostkou Zdeňkou Seidlovou si hodnotu uvědomuje, což dokládají její slova: „Je v zájmu nás všech Přepyšáků zachránit naše historické zvony pro budoucí generace. Vždyť jsou krásné a hodně staré.”

Sama starostka také již několikrát upozornila vlastníka kostela na pokračující vytloukání zvonoviny a doslova životu nebezpečný stav jejich zavěšení.

Právě proto přijel do Přepych odborník na slovo vzatý - zvonař, restaurátor zvonů a soudní znalec pro obor zvonařství v jedné osobě - Petr Rudolf Manoušek, který obavy potvrdil. Zároveň konstatoval, že oba velké zvony, zapsané v seznamu památek, prošly v minulosti nevhodnou úpravou zvonového příslušenství, zřejmě v souvislosti s montáží zvonících strojů.

V posudku také uvedl, že jsou sice otočené o 90°, ale zavěšené na ocelových traverzách s čepy v ložiskových tělesech. Původní srdce byla zkrácena v horní části a navařena k pouzdru s otočným čepem na desce, uchycené klínem k původnímu oku srdce. Zavěšení na kůži bylo zrušeno. Elektrické zvonící stroje s jednostranným záběrem neumožňují přesné seřízení, tvrdý záběr plným výkonem způsobuje vytloukání zvonů a vylamování zvonoviny v celých kouscích.

Vzhledem k rozsahu závad navrhl Petr Rudolf Manoušek další postup s upozorněním, že neexistuje žádné provizorní ani dílčí řešení.

Prvním krokem musí být demontáž zvonů včetně zvonového příslušenství a spuštění na zem. Poté musí oba zvony dostat nové hlavice z tvrdého dřeva s kovanými upevňovacími prvky a čepy s výkyvnými ložisky. Restaurování zvonů musí zajistit jejich dlouhodobou ochranu a správnou funkci, což se stane pootočením. Dále musí být vykována nová srdce z měkkého železa a provedeno jejich zavěšení tradičním způsobem na kůži s pojistným plechem.

Součástí protokolu je také návrh na nový třetí zvon, který by mohl převzít denní službu, a oba historické zvony by pak byly používány na příležitostné ruční zvonění. Záleží na domluvě především farnosti a obce, zda nový zvon bude "kopírovat" svého předchůdce, odlitého před 85 lety a odvezeného při rekvizici roku 1942, který vážil zhruba 700 kg, měl spodní průměr 1050 mm a odlila ho zvonárna R. MANOUŠEK & spol.

Takový zvon by "soustavě" přepyšských zvonů vrátil melodický trojakord fis-gis-ais v sekundovém ladění. Druhou variantou je výroba menšího zvonu o váze zhruba 270 kg a spodním průměru 750 mm, který by byl zavěšen do okenní nástavby.

Náklady na restaurování historických zvonů jsou předběžně vyčísleny na zhruba 150 tisíc korun, výroba nového zvonu pak podle velikosti na 512 nebo 206 tisíc korun. V částce není zahrnuta cena elektrického zvonícího stroje, spínacích hodin apod.

Starostka Přepych Zdeňka Seidelová, která dění kolem záchrany zvonů „rozhýbala“, věří, že stejně jako v případě varhan, kdy je v plném proudu druhá etapa jejich obnovy a díky velké podpoře občanů, podnikatelů a spolků z obce i celého regionu již bylo shromážděno 400 tisíc korun, mají stejnou šanci historicky velice cenné bronzové unikáty ve zvonici kostela sv. Prokopa.