Tajemná a záhadná místa Šumavy – kostel sv. Mikuláše

Původní centrum života horníků, dobývajících ze zdejších dolů zlato, a dalších obyvatel se nenacházelo v okolí dnešního náměstí v Kašperských Horách, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale v místě, které je od něj vzdálené necelé dva kilometry.

„Budete si tu připadat, jako byste se ocitli o pár století zpátky. Místo magicky tajemné“, uvádí se na stránkách www.kasperske-hory.cz.

Psychotronik Pavel Kozák v knize Tajemná místa od Blaníku k Sušici uvádí, že Kašperské Hory a jejich bezprostřední okolí jsou situovány podle zvláštní energetické geometrie.

"Je tu totiž dvacet čtyři (!) potenciálních energetických míst, představovaných kostely, kaplemi a křížky, které jsou vzájemně různě propojeny liniemi... Nejvíce energie má místo, kde byl v době gotické postaven kostel svatého Mikuláše," uvádí Pavel Kozák.

Pod vrchem Vinice se v dobách raného středověku - a možná i dříve - rozprostíralo tehdejší osídlení. Někdy před rokem 1330 zde byla v gotickém slohu vybudována trojlodní bazilika, na severní straně s hranolovou věží.

Zakladatelem kostela byl Jan Chugner, který je společně s Friderikem, prvním farářem, zobrazen na jedné z dochovaných fresek. Majestátnost a krása tohoto svatostánku je důkazem významnosti tehdejších Kašperských Hor, která bezesporu pramenila z těžby zlata.

Jedna z pověstí hovoří o ženě, která omylem v nočních hodinách navštívila kostel sv. Mikuláše v domnění, že už je ráno.

„Kostel byl osvětlen a hrály varhany, lidé pilně zpívali. Stařenka si sedla do lavice. Jak se tak dívá kolem, vidí u oltáře cizího faráře a v lavicích kolem ní úplně cizí lidi ve starých krojích. Také známé a příbuzné, ale všichni už byli po smrti. Viděla také své zemřelé rodiče. Všichni pozorovali stařenku ostrým a nepřátelským pohledem. Vtom přišla její zemřelá kmotřenka a varovala ji. Pošeptala jí, že prý má z kostela vycházet pozadu a u brány odhodit plášť," popisuje událost Hans Schopf v knize Začarovaná Šumava.

A jak to dopadlo? Žena poslechla a tím se zachránila, neboť nadpřirozené bytosti se za ní skutečně vydaly. Ráno prý lidé nalezli na každém hrobu cár tohoto pláště.

Další pověst pojednává o mladém tovaryši, který odpoledne zavítal do kostela, aby se zde pomodlil. Zasedl do lavice a po chvíli usnul. Probudily ho až silně znějící zvony. Byla již tma, ale oltář byl osvícen. Farář ve zlatém ornátu se zeptal, jestli je tady někdo, kdo by s ním odsloužil mši. „Tak se mládenec smiloval, poklekl u oltáře a sloužil duchovnímu, jak nejlépe uměl. Nic se mu nezdálo divné. Teprve při omývání, kdy faráři lil vodu přes jeho ruce, všiml si, že to byly ruce umrlce. Zamrazilo ho, podíval se na kněze, byl to strašný kostlivec,“ uvádí se v knize Začarovaná Šumava.

Mladík svým počínáním faráře, který čekal sto let, vysvobodil. Za svého života bral totiž peníze za mše a nesloužil je.