Hlavní obsah
Tadeáš Kříž se svým trasérem Radimem Nevrlým jede na paralympijské hry do Jižní Koreje Foto: facebook Tadeáše Kříže

Tadeáš Kříž a jeho cesta na paralympiádu

Tadeáš Kříž, absolvent hodonínské průmyslovky se zrakovým handicapem, dokázal, že je neskutečný bojovník. Získal divokou kartu a bude závodit na paralympiádě v Pchjongčchangu. Jak vidí celou cestu svého syna za olympijským snem jeho matka Martina Janíková?

Tadeáš Kříž se svým trasérem Radimem Nevrlým jede na paralympijské hry do Jižní Koreje Foto: facebook Tadeáše Kříže
Tadeáš Kříž a jeho cesta na paralympiádu

Jak to vlastně všechno začalo? Tadeáš byl ještě ve druhém ročníku úplně zdravý kluk. Vrcholově sportoval. Jak se z milovníka biketrialu a dokonce Mistra Evropy v biketrialu 2016 stane paralympionik v lyžování?

Ano, až do 18 let byl Táda úplně zdravý sportující kluk směřující technickým směrem, ale během léta přišel zlom, který mu otočil život o 180 stupňů. Spoustu věcí a běžných činností se musel učit znovu, jinak, poslepu. Chtěl chodit do školy, nechtěl sedět doma, i když na tabuli či do sešitu neviděl. Ptala jsem se ho, jak ráno přechází křižovatku, když ještě není slyšet zvukový signál. Říkal, že se vždy přidá k někomu, kdo už u přechodu čeká, protože na semafor neviděl. Od září jsme téměř každý týden jezdili na kontrolní vyšetření do Kyjova, Olomouce či Prahy.

Po všech těch vyšetřeních byla konečná diagnóza tedy jaká? A jak je na tom zbytek tvé rodiny?

Od dubna 2013, kdy zjistil první známky postižení levého oka, jsme začali jezdit na vyšetření za paní doktorkou Klimeckou do kyjovské nemocnice. Díky ní jsme koncem listopadu získali konečnou diagnózu. V pražské laboratoři nám potvrdili těžkou mutaci nemoci LHON, Leberova hereditární optická neuropatie. Výsledkem je obrysové rozostřené vidění. Tuto genetickou mutaci jsem bohužel předala všem třem svým synům.

Pro rodinu a pro mámu obzvlášť to byla asi nejtěžší zkouška života. Jak těžké je syna motivovat a být mu oporou?

Bylo to to nejhorší, čím jsme si všichni prošli. Nebyli jsme v jeho kůži, ale podpora všech byla silná. Byla jsem od dubna 2013 na mateřské a měla tedy čas se Tádovi věnovat. Byla jsem nablízku, když odcházel, přicházel ze školy. Absolvovala s ním všechna vyšetření.

Po úspěšné maturitě na hodonínské průmyslovce bylo asi Tadeášovi jasné, že ve stavařině by to měl opravdu hodně těžké, kam vedla jeho cesta?

Tadeáš téměř ze dne na den přestal vidět, ale neztratil rozum. Škola nás neskutečně podržela, vyšla vstříc, a to mu ohromně pomohlo. Cílem bylo přestát maturitu a najít jiné než technické zaměření. Bez očí nejde dělat stavbyvedoucího či projektanta. Začátkem čtvrtého ročníku jsme hledali, co by bylo reálné pro budoucnost. Zvolil studium na Univerzitě Palackého, fakultě sportovní kultury, obor aplikované pohybové aktivity. Tím vlastně „legalizoval“ své trenérství v biketrialu, které dělá moc rád, jak vlastně každou činnost pro děti. A taky se dostal znovu k lyžování. Nyní má Táda traséra Radima Nevrlého, člověka, který s ním ochotně objíždí tréninky, závody, jede před ním, radí mu přes intercom, která nebezpečí ho na trati čekají.

Je skvělé, že našel nový smysl života. A je úžasným příkladem toho, že člověk dokáže neuvěřitelné věci. Zimní paralympiáda ve slalomu a obřím slalomu, které se zúčastní v jihokorejském Pchjongčchangu. To je přece úžasný pocit, že?

Dostávám hodně pozitivních ohlasů na jeho účast a předávám mu je. Říká, že je to jeho sen, ale pro mě je splněný sen, že pořád stojí na nohou a nerezignoval. Stálo ho to hodně sil, byla jsem u toho. Určitě by bylo lepší, kdyby mohl být jen obyčejným zdravým klukem, který nejede na paralympiádu, ale je to jinak a tato událost je jen třešinkou na dortu.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků