Článek
Padla, několikrát, a je stále v hlubokém pádu, s nadějí, že se snad vzpamatuje. Záleží na financích, jako vždy.
Poloospalá je Krupina, městečko u jižních slovenských hranic. Na kopci nad městem stojí strážní věž vartovka z doby protitureckých válek. A za kopcem? Čtverhranný Bzovík s kruhovitými nárožními věžemi. Jeden z mála opevněných klášterů, více hrad, který pro nedostatek financí stále víc chátrá.
Záchranářské práce z minulého století byly jednak necitlivé, a za druhé - co se opravilo, zejména střecha, hned bylo ukradeno. Nyní je Bzovík zavřený, vlastní ho obec a má s ním velkolepé plány. Jen jí chybí 3,5 miliónů euro. Skupina křesťanské mládeže se stará alespoň o zastřešení a údržbu zdí.
Z kláštera pevnost
Čtvercový půdorys, mohutné bašty, ze kterých se dalo postřelovat okolí, vodní příkop, to mělo zadržet valící se tureckou pohromu do nitra Uher.
Zmínky o klášteru, ze kterého se přece jen na nádvoří něco zachovalo, jsou z z let 1130-1135, kdy zde jakýsi Lampert založil původně cisterciácké opatství. To ale převzali premonstráti z moravského Hradiště. Klášter dostal velké polnosti a lesy, blízká Krupina byla povinna přispívat na jeho provoz. Což se měšťanínům pochopitelně zajídalo.
Třenice došly tak daleko, že 1351 byl zavražděn bzovícký probošt Michal a jeho dva sluhové. Nakonec došlo ke smíru, ale zanedlouho už zase bylo zle. Nejdřív sem přitáhl egerský biskup Rozgoňa a že bohu sloužil i mečem, tak začal plenit. Roku 1433 sem přikvačili husité a ti, jak známo, měli církev obzvlášť v lásce. Pak se sem zase začali tlačit Krupinští. V roce 1530 Bzovík dobyl se svými hajduky jakýsi Zikmund Balassa.
Nechal kolem kláštera vybudovat mohutné opevnění. Na jihu se válčilo neustále, většinou se Uhři sekali mezi sebou, k tomu samozřejmě permanentní turecké nebezpečí. S hradem se kšeftovalo, jméno střídalo jméno, a v roce 1678 málem zcela podlehl zkáze, když klášter dobyl Imrich Tököli. Vypadalo to že nezůstane na kameni kámen, pevnost byla vypálena, vyrabována, vraždilo se, co se hýbalo. O záchranu se za nemalé peníze pokusil ostřihomský arcibiskup Jiří Szelepcsenyi a Bzovík za velkých nákladů nechal opravit.
Kradlo se, kradlo, a ne málo
Turecké nebezpečí pozvolna odeznělo, pevnost ztratila na významu, bydlela tu už jen čeleď, objekt se rozpadal. Na začátku minulého století byla ještě zastřešena hlavní obranná věž, kostelní, ale ta už taky nestojí. I část hradního jádra byla celkem v dobrém stavu. Zabrat mu dala i poslední válka, padla i románská věž, pak se místní nadšenci snažili památku zachránit.
Hradby jsou opravené. Bohužel s historickými reáliemi se tu nepárali, jen se betonovalo. Na devastaci se ve značné míře podíleli místní, jednak kradli materiál, a pak - historie jim nic neříkala. Ted jsou v bráně zamčená železná vrata.
Kdo sem zavítá, v blízkosti najde lázně Dudince, hrady Čabrad, Hrušov nebo historickou Banskou Štiavnici.
