Hlavní obsah
Tetínské kostely, svatá Kateřina v popředí, za ní Ludmila. Foto: Vratislav Konečný

Středočeské skvosty: Vražda kněžny Ludmily na Tetíně, první politický mord u nás

Vápencový ostroh vybíhá v zúžení nad údolí Berounky. V pohanských dobách klanění se Svantovítu stávalo zde hradiště. Tetín dostal jméno po druhorozené dceři bájného knížete Kroka, Tetce. V Kosmově kronice stojí, že tu „učila lid nevzdělaný a hrubý, aby se klaněl bohyním lesa.“

Tetínské kostely, svatá Kateřina v popředí, za ní Ludmila. Foto: Vratislav Konečný
Středočeské skvosty: Vražda kněžny Ludmily na Tetíně, první politický mord u nás

Hrad měl chránit Karlštejn

Patrné zbytky zdí na ostrožně patří k obrannému systému přemyslovských hradišť datovaných do 10. století. Jediné, co po pohanech zůstalo, je jméno. Opevnění tu stálo až do husitských dob. V roce 1321 tu je psán významný vladyka Štěpán z Tetína. Jeho synové prodali zboží Karlu IV. Hrad měl střežit přístup podle řeky ku Karlštejnu. Kališníci z něho udělali ruinu, Karlštejn jim však odolal.

Stavební kámen najdete v okolních staveních, přenášel se po kubících. Na návsi u požární nádrže stojí svatokateřinský svatostánek oddělen úzounkým průchodem, od Ludmile zasvěceného kostela. Další církevní památku najdete nad ostrožnou, na malou ves hodně sakrálního stavitelství. V místech, kde se z kostelíka svaté Kateřiny linou radostné varhan tóny, jsem tu zrovna při bohoslužbě, došlo před 1091 rokem k hnusnému mordu.

Ludmila chtěla srazit hlavu

Kněžna Ludmila se na Tetín uchýlila, protože se snachou Drahomírou převeliké různice měly. Lidmila, jak se tenkráte psala, byla křesťankou, snacha zarputilou mnohobožkou a modlářkou. Kdyby si Ludmila povídala s Bohem sama, bylo by vše asi v pořádku, jenže ona na víru přivedla i vnuka, budoucího patrona naší země Václava. Údajně na Tetíně krátký čas pobýval.  

Příbuzné se nemohly vystát, Ludmila odešla z Prahy na Tetín. Ale ani to Drahomíře nestačilo, bábin vliv na budoucího panovníka byl veliký. Zlotřilci Tuman a Kovan stáli v čele tlupy, která měla Přemyslovnu s čeledí vyvraždit. Zastihli kněžnu v její komoře, když předtím hrubě dveří vyrazili. Ludmila sídlila v místech, kde je dnes kostelík Jana z Pomuku, dvorec stál na svahu nad Berounkou.

Podle legendy katani kněžnu šálou zaškrtili, třebaže je žádala o stětí mečem, to prý by byla mučednická smrt. Leč marno, smyčka utažena byla. Šlo o první politickou vraždu u nás. 

V kostele Ludmilině je údajný kámen, na kterém měla být škrcena, ale snad se jedná o raný náhrobek. Drahomíra měla na chvíli klid, ale Václav dospěl, pohanství zapřel, babičku kázal převésti ku pohřbení do baziliky svatého Jiří na pražském Hradě.

Podle antropologů bylo Ludmile přes šedesát let. Drahomíra měla noční můry, po čase nechala na místě dřevěného dvorce zbudovat kostel, zprvu svatomichalský, nyní Pomucký. Vrahouni si grošíků neužili, zhádali se, Tuman bídně v nouzi v cizině zhynul, Kovana setli po vladykovském soudu. Drahomíra zemřela, její hrob měl být údajně na Loretánském náměstí, ale prý si ji odnesli draci.

Venkovský hit svedené dívky

Kolem kostela se rozprostírá venkovský hřbitůvek. Pod jedním z rovů odpočívá svedená a opuštěná Anna Vojáčková, autorka básničky Nad Berounkou pod Tetínem, jež zhudebněna obrozeneckým veršotepcem Chmelenským se stala hitem. Ve faře na návsi přebýval kronikář Václav Hájek z Libočan.

Z Tetína vede cesta na Koněprusy nebo na Srbsko.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků