Hlavní obsah
Na snímku Pavel Petržela. Foto: Marek Gorgol

Strasti a slasti života parkouristy

Parkour je pro mnoha lidí nezmapované území. Je to vlastně umění pohybu a za jeho pomoci překonávat překážky. Rozhovor s dvacetiletým parkouristou Pavlem Petrželou z Brna, který si říká Darks, by parkour laikům mohl trochu přiblížit, a zbořit i některé fámy.

Na snímku Pavel Petržela. Foto: Marek Gorgol
Strasti a slasti života parkouristy

Kdo tě přivedl k parkouru?

K parkouru mě přivedli dva kamarádi ze základní školy, kteří v době, kdy jsem začínal, trénovali už třetím rokem. Vždycky jsem je za to obdivoval.

O čem parkour vlastně je?

O hledání cesty. Mnoho laiků vidí parkour jako „umění útěku“, ale opak je přitom pravdou. Člověk se při tréninku učí čelit překážkám, ať už v podobě vůle, kdy se skok podaří až na padesátý pokus, nebo zejména v podobě strachu. Základním mottem parkouru je „Etre fort pour etre utile“, což volně přeloženo znamená „Buď silný, abys byl užitečný“. Člověk tedy na sobě pracuje, aby mohl ve výsledku být nápomocný i okolí.

Co je tvým největším úspěchem?

Moment, kdy překonám strach. Čím více člověk dělá to, čeho se bojí, tím je svobodnější ve svých možnostech. Ale za svůj největší úspěch považuji zdolání lezecké stěny Dame du Lac v Lisses, místě, kde se zrodil parkour. Jedná se asi o dvanáct metrů vysokou horolezeckou stěnu, na které trénovali samotní zakladatelé a pro parkouristy je toto místo jakousi Mekkou, kam by se chtěl každý trénující aspoň jednou za život podívat. Já se tak rozhodl po třech letech tréninku a byl to pro mě intenzivní zkušeností a jsem z ni dnes moc rád.

Co bys poradil začínajícím?

Aby si našli někoho, s kým můžou trénovat, hledali si informace a respektovali svoje tělo.

Setkal ses s někým významným ve světě parkouru? Koho obdivuješ?

Díky našemu výletu do Lisses se mi poštěstilo potkat samotného zakladatele Davida Bella, se kterým jsem měl možnost dokonce trénovat. Na samém místě, ale o dva roky později jsem pak potkal i zakladatele free runningu, Sebastiana Foucana. Většinu lidí, které obdivuji, jsem potkal na mezinárodním FAM jamu v Mnichově, kde jsem se setkal i s Danielem Ilabacou, což je modla asi všech parkouristů. Obecně jsem měl na tato setkání hodně velké štěstí.

Co na tom vidíš pozitivního?

Poznal jsem sám sebe a našel něco, co mě naplňuje. Začal jsem se postupně zajímat o zdravý životní styl, o to jak správně posilovat a udržovat si svoje tělo, jak zdravě jíst, ale třeba i jak pozitivně přemýšlet a jednat s lidmi. Díky parkouru jsem zároveň objevil nové koníčky, jako je natáčení videí a tvorba vlastního lifestylového oblečení. Film teď studuji i na Masarykově univerzitě.

Co bys chtěl v životě dokázat?

Chtěl bych pokračovat v tom, co dělám doposud. Šířit pozitivní myšlenky, pomáhat nováčkům a lidem ve svém okolí, organizovat parkourové srazy, budovat svoji značku PDP brand a především pokračovat v tréningu. Mimo jiné taky určitě dostudovat a mít titul, k takovým snům patří i natočit celovečerní film.

Plánuješ teď nějaký sraz?

Na začátku června budu v Brně organizovat celorepublikový parkourový jam, na kterém možná budou i mezinárodní hosté. Událost bude vícedenní a to včetně přespání, tréninků v tělocvičně i na parkourových parcích, s vedenými workshopy, videoprojekcí a možná i skoky do vody.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků