Štědrovečerní pověsti Lužických Srbů - s trojnohým psem i českým loupežníkem

V žitavské ulici Kleine Weberstrasse je gotický kostel. Již svou architekturou  předznamenává tajuplnou historii. Opředen pověstmi nabízí příběh zednického mistra. Za kostelem v malém parku má jen náhrobek, ale pochován zde není.

Stavbu kostela nedokončil a jeho život skončil někde v Žitavských horách roztrhán divou zvěří. Do skal odešel poté, co dostavěl nosné sloupy se svým učedníkem. V průběhu stavby se vsadil, kdo postaví sloup rychleji. Učeň byl rychlejší, a to byl jeho konec, rozzlobený mistr jej zabil. O štědrovečerní půlnoci se vražedník potuluje po Žitavě s nožem v ruce, ale neubližuje, jen stále prosí o odpuštění.

Žitava má i svou Popelku. V časných ranních hodinách se na ulici  okolo kostela a radnice objevila stará žena ve špinavých šatech s koštětem v ruce. Zametala nepořádek, který zde zůstal po oslavách Silvestra v roce 1756. Když se jí zeptali, proč to zametá, odvětila, že zametá popel, který bude v celém městě. Věštba se zanedlouho vyplnila. V červenci přitáhla k městu císařská vojska a město totálně zpustošila. 

Nejhrůznější pověst městečka Cunersdorf se traduje příběh Černé kněžny. Měla žít ještě daleko před naším letopočtem a není jisté, zda nepocházela z východních zemí. Podle nalezených kamenů s tajemnými znaky situují historici kněžnu do doby před čtyřmi tisíci léty. 

Vyjížděla z Černého lesa a vyžadovala odevzdání jednoho mladého muže v předvečer Slunovratu. Její služebnice mladíka odvezly neznámo kam do hlubin lesa. Jeho nahé a bezhlavé tělo nacházeli obyvatelé obce vždy druhý den tam, kde ho odevzdali služebnicím.

Pozadu s hrůzostrašnou pověstí nezůstává ani největší město Lužice Zhořelec. Bohoslužby končí zvečera, noc vyprázdní ulice a ztiší veškerý ruch. Když se přiblíží půlnoc objeví se v centru města obrovitý trojnohý pes. Oči velké jako bochníky svítí do dáli a hledají žoldnéře, kteří mu před šesti sty lety usekli nohu. 

Jeho pán, básník burcoval proti císařským, kteří drancovali město a sužovali obyvatele. Psal posměšné verše a vyzýval k odporu. Žoldnéři se pokusili básníka zajmout a popravit, jenže pes pána zachránil, sám však přišel o nohu. Občanům neublíží, ale žoldnéře stále najít nemůže, proto jeho půlnoční pobíhání městem. Ve Zhořelci je hotel, kde mají dokonce otisk jeho tlapy v dlaždici.

Zajímavou scénou o vánoční noci se chlubí Budyšín. V ulicích se objevuje český loupežník Jan Karásek. O půlnoci chodí městem se železnou obručí, kterou byl přikován k vězeňskému lůžku a z měšce rozdává nočním opozdilcům zlaťáky.

Pocházel z pražského Smíchova a v Sasku si pořídil po zběhnutí z rakouské armády řeznictví. Příjmy z živnosti se mu zdály malé, tak se dal na loupež v Lužických a Žitavských horách. V Německu je znám jako Johannes Karraseck nebo pražský Hansl, a bylo o něm napsáno  několik románů. Zmiňuje ho i Egon Ervín Kisch v díle Pražský Pitaval, v Seifhennersdorfu je Karáskovo muzeum.