Článek
Naše trasa výletu začíná pod svahem sjezdovky v Monínci a po zelené turistické trase stoupáme po asfaltové silnici až na vrcholek sjezdového svahu. Cestou máme několik možností shlédnout do údolí.
Pro okolí Sedlce-Prčice se koncem 19. století vžilo pojmenování "Český Merán", to proto, že je nápadně podobné krajině kolem italského města Merano. Je to nádherný pohled na zvlněnou krajinu s kopci.
Opouštíme zelenou značku a pokračujeme po červené a to od rozcestí na vrcholu sjezdovky, zde se vnoříme do lesa a pokračujeme směrem do vesničky Ounuz. Nedaleko od Javorové skály ve výšce 723 m. n. m najdeme původní dřevěnou poštovnu v celé své kráse.
Na toto neobvyklé místo byla přestěhována v roce 2009 a to tak, že byla celá kompletně rozebrána a kousek po kousku, doslova prkénko po prkénku, opět složena do původní podoby.
Poštovna měla zajímavou historii, jež sahá pravděpodobně až do poloviny 19. století, přestože první písemné zmínky o objektu jsou až z 2. 7. 1875, kdy v něm byla umístěna c. k. rakouská telegrafní stanice. Česká poštovna opatřila první dopisy a pohlednice kulatým razítkem až téměř o čtvrt století později - 11. září 1899. V roce 1938 po obsazení Sudet německou armádou byla poštovna uzavřena a její provoz nepokračoval ani po válce. V roce 1948 se stala roubenka součástí původní České boudy a sloužila jako kiosek.
Později začala budova chátrat a před úplným zničením ji zachránila až bývalá poštmistrová z Velké Úpy Jaroslava Skrbková, která poštovnu s manželem koupila, opravila a v roce 1995 obnovila její provoz. Poté, co byly všechny služby přemístěny do nové sousední budovy ze dřeva a skla, byla stará dřevěnice uzavřena. Boudu poté v roce 2009 koupil Tomáš Trnka, který ji spolu s kamarády na Sněžce rozebral.
Odtud pokračujeme do historické osady Ounuz s domky, které mají původní doškové tašky na střechách. Ve vesnici je od roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna s malebnými roubenými, dřevěnými stavbami s doškovými střechami a s kamennou zvoničkou. Natáčela se zde pohádka Pyšná princezna.
Dále kolem malého skalního útvaru Čertovo břemeno - a to už po žluté trase, klesáme zpět do Monínce. Celá trasa je zhruba šest kilometrů dlouhá, avšak s citelným stoupáním kolem svahu sjezdovky v první části výletu.