Srdcovité chodby v jeskyni Na Špičáku jsou evropským unikátem

S tím čertem, respektive ďáblem se to má tak, že v jeskyni si bydlel jakýsi poustevnický učenec, před světem skryt tu studoval  magické spisy. Samozřejmě bylo nad lidské síly jim přijít na kloub, tak se dal do spolku s pekelníkem. Ten zase měl přání, aby pro něj vědátor zabil bílého hada. Což se nezdařilo, ďábel se naštval, mudrce oslepil a ten tu bloudí jako duch dodnes. Proč si čert hada nezabil sám, je otázkou.

Taky tu měl zmizet ženich ze svatebního průvodu (našla se tu začátkem století devatenáctého lidská kostra).  

Jeskyně není dlouhá, prohlídková trasa měří 410 metrů, polovina je bezbariérově přizpůsobena vozíčkářům, ale je velmi zajímavá. V podzemí strávíte asi půl hodiny. 

Nejsou tu obří prostory s dómy  a jezírky, největší zajímavostí je chodba připomínající srdce. Chodby jsou barevné, to jak tudy proudila voda a přinášela různé usazeniny. To se dálo asi před 350 až 380 miliony let. Voda tekla z tajícího kontinentálního ledovce z území dnešního Polska, vytvořila téměř horizontální labyrint.

Vchod do jeskyně leží v dávno opuštěném kamenolomu, na Špičáku se těžil bílošedý mramor, takzvaný supíkovický, podle nedaleké vsi. Je tak výborný, že se lokalitě říkalo Slezská Cararra.

Vstupní chodba je dlouhá asi 50 metrů, široká dva až tři metry a vysoká kolem dvou. Od ní se větví příčné odbočky, na dně několika komínových propastí, asi deset metrů hlubokých,  jsou jezírka. Kdysi tu byla krápníková výzdoba, pozůstatky uvidíte, ale většinu už lidé zničili v průběhu staletí, ochrana přírody ještě nebyla na světě.

Jeskyně byla známá už odedávna, alespoň její část. Krakovský prospektor Antonius Walle ji zmiňuje spise o těžbě zlata, ale mylně se domníval, že šlo o starý důl. Zlato se těžilo o něco dál, ve Zlatých Horách, zato ve velkém a úspěšně.

Přes 4 tisíce nápisů a kreseb ukazuje, že v podzemí to žilo, nejstarší vyrytý letopočet nese vročení 1519. V roce 1806 byla v jeskyni nalezena lidská kostra. Podzemí zřejmě sloužilo  i jako pašerácký úkryt, možná i nějaké náboženské sektě. Na místě zvaném Kalvárie uvidíte zbytky sakrálních kreseb, je tu kříž s půlměsícem a dvě postavy modlící se ke kříži. Stáří minimálně 450 let.c

Občas se zabloudil nějaký milenecký pár. O zpřístupnění se postaral v letech 1884 - 1885 Sudeten-Gebirges-Verein, ale podmínky dost  byly primitivní, neprocházelo se všemi prostorami. Elektrifikace a zpřístupnění se uskutečnilo v roce 1955.

Třebaže byla krápníková výzdoba zničena, už pozvolna narůstá nová, uvidíte malá brčka a záclonky, na mnoha místech kašovitou bílou hmotu sintru zvanou nickamínek. Jeskyně jsou zimovištěm netopýrů a vrápenců.

Jeskyně najdete asi deset kilometrů od Jeseníku, nad městem jsou krápníkové jeskyně Na Pomezí.

Další informace